Jindřich Šteffl. | foto: Pavel Křivohlavý, 5plus2.cz

Hradiště u Labe sloužilo jako kalendář i pro rituály, říká archeolog

  • 0
Archeolog Jindřich Šteffl s týmem dokončil výzkum pravěkého hradiště poblíž skalnatého ostrohu Kalvárie u Libochovan. Motivem k bádání byl podle něj fakt, že hradiště je sice známo už od roku 1820, ale nikdo nenašel odvahu ho zkoumat. „My jsme tu odvahu našli a místo prozkoumali,“ dodává s úsměvem vědec.

Výsledky bádání Šteffl shrnul v knize Hradiště Hrádek u Libochovan.

Co bylo hlavním impulzem vašeho zájmu o hradiště?
Byl to nález bronzových a zlatých předmětů, které jeden pán objevil při venčení psa zhruba 800 metrů od hradiště. Jednalo se o zlaté prsteny a bronzové ozdoby a sekerky.

Letecký pohled na hradiště Hrádek (v levé části).

Co jste při archeologickém průzkumu hradiště objevili vy?
Mnoho archeologických nálezů se nám podařilo v okolí, například na Tříkřížovém vrchu, kde je Kalvárie. V jedné průrvě směrem k Labi jsme našli bronzovou sekerku ze starší doby bronzové. Na vlastní ploše hradiště, která má rozlohu okolo pěti hektarů, už jsme ale nic takového nenašli, ani žádné keramické střepy z pravěkého období, které bývají důkazem osídlení.

Něco jste tu ale přece jenom objevili...
Naše práce byly objevné v tom, že jsme pomocí archeoastronomického průzkumu zjišťovali, jak na tomto místě fungovaly zimní a letní slunovraty. Ukázalo se, že poloha hradiště byla skvěle zvolena, aby na slunovraty, ale i na hlavní starověké svátky zapadalo slunce přesně za vrcholky určitých hor.

Můžete to více přiblížit?
Za horou Kletečná slunce zapadá na přelomu dubna a května v období keltského svátku Beltine, který časově odpovídá dnešnímu pálení čarodějnic, a počátkem srpna na svátek Lughanasadh, který souvisel s obdobím sklizně. Za Lovošem slunce zapadá v době zimního slunovratu a za Kubačkou v období letního slunovratu. Za Milešovkou slunce zapadá v době jarní a podzimní rovnodennosti. Hradiště tak funguje jako skvělé kalendárium.

Co jste z toho vyvodili?
Máme za to, že místo sloužilo k náboženským účelům, které navíc postupně přebírala jedna kultura od druhé. Byla to svatyně, která mohla sloužit už od doby bronzové až po dobu železnou, do které patří i Keltové. V té době se mohlo jednat o shromaždiště druidů nebo se sem mohli sjíždět lidé ze širokého okolí slavit svátky, které souvisely se zemědělskými cykly. Monumentálnost místa je vidět na první pohled.

Proč bylo slavení přírodních svátků tak významné?
Pomáhaly lidem udržovat představu o čase, o tom, co je v určitou dobu potřeba udělat.

Dříve se předpokládalo, že hradiště mělo hlavně obranný charakter nebo se tu normálně žilo...
Osobně se domnívám, že hradiště bylo neubranitelné. Náš průzkum ukázal, že v areálu není zdroj vody. Kdyby nepřítel místo oblehl, stačilo by mu počkat, až voda obráncům dojde. Ze všech vrchů z okolí je do hradiště dobře vidět, nepřítel by je měl jako na dlani. V okolí je řada bezpečnějších míst, kde by se lidé před nepřítelem mohli schovat. Valy mají navíc délku 550 metrů, muselo by je bránit obrovské množství bojovníků.

K čemu tedy zdejší obrovské valy sloužily?
Dva sloužily k tomu, aby se místo vydělilo z krajiny a nebylo na něj z příchozí strany vidět. Jsou monumentální, dodneška má velký val výšku třináct metrů. Troufl bych si říci, že se jedná o nejvyšší val v Čechách a na Moravě. Podobný je na Štěpánovské hoře, který je bezpečně datován do pozdní doby bronzové. Val na Hrádku by mohl být mnohem starší.