Bývalí učitelé přetvářejí říční kameny a opuku v umělecké předměty

Manželé Alena a Miloš Hrubých se zabydleli ve vsi Evaň na Litoměřicku a tamní opuku a oblázky z Ohře začali přetvářet na ručně vyráběné dekorace. Teď za ně získali prestižní certifikát „Poohří – regionální produkt“.

Kameny typické pro Poohří se v jejich rukou proměňují na krásné mísy, svícny či ozdobné „létající kameny“.

Porota Destinační agentury Dolní Poohří, která kvalitním lokálním produktům tuto značku uděluje, tvůrce z Ateliéru Eiwan ocenila právem používat logo s modrými vlnkami řeky Ohře.

„Komise posuzuje kvalitu i jedinečnost produktů, které musí pocházet z regionu podél řeky Ohře. Mezi kritéria patří využití místních surovin, podíl ruční práce či nízký dopad na životní prostředí,“ přibližuje ředitelka Destinační agentury Dolní Poohří Libuše Novotná Pokorná.

Spojení s krajinou Poohří

Agentura, která je místním partnerem Asociace regionálních značek ČR, certifikuje služby, výrobky a zážitky od roku 2015. Dosud jich jejím řízením úspěšně prošlo čtrnáct.

Značka Regionální produkt

Značka Českosaské Švýcarsko – regionální produkt vznikla roku 2010 a je nejstarší v kraji. Mezi nejnovější certifikované produkty patří třeba plstěné kabelky, náušnice a šály z ovčí vlny Olgy Jelínkové z Jílového, ručně vyráběná mýdla z mýdlárny Šafrán v České Kamenici nebo Fořtovy lupínky a sirup z jehličí z Hospůdky u Fořta v Mezné.

Jako druhá byla v roce 2013 založena značka Krušnohoří – regionální produkt. Mezi její certifikované výrobky se řadí např. háčkované hračky Hany Klenerové z Mezihoří, Hrušovanská motanina Drahomily Kramplové z Hrušovan u Chomutova či špaldový řez Karla Oertelta z Mostu.

V loňském roce byla založena značka České středohoří – regionální produkt. Ta ocenila třeba tradiční výrobu ručního papíru Ireny Štyrandové v Litoměřicích, Levandulovou farmu v Židovicích či Lobkowiczké zámecké vinařství v Roudnici.

Také značka Dolní Poohří – regionální produkt byla založena až loni. Její nejnovější ocenění patří vedle dekoračních kamenných výrobků z Ateliéru Eiwan také léčivým zábalům firmy Mamavis z Kadaně nebo Chrámu chmele a piva v Žatci.

„Velmi si ocenění vážíme, znamená to pro nás, že se prokázala hodnota našich výrobků,“ usmívá se Alena Hrubá.

„My sami se cítíme spojeni s krajinou Poohří, a toto je potvrzení, že sem patříme, že naše výrobky se zdejším regionem korespondují,“ dodává.

S kamenem pracují oba manželé. Nápad na uměleckou práci s opukou se prý zrodil velmi prozaicky.

Nápad, co s opukou

„Zbourali jsme při opravě domu kus opukové stěny, měli jsme na zahradě hromady kamene a přemýšleli jsme, co s tím budeme dělat. Manželku napadlo, že bychom mohli z kamenů vyrábět svícny,“ vzpomíná Miloš Hrubý.

Druhou částí jejich produkce jsou takzvané létající kameny. Jsou to říční kameny z Ohře, které zavěšují a kombinují s českým broušeným sklem, křišťály nebo jinými drahými minerály.

„Při procházkách podél Ohře mě zaujaly lehké a tvárné říční kamínky a napadlo mě zkusit je zavěšovat. To nezabírá místo a můžete na ně pořád koukat,“ doplňuje Alena.

Základem podle ní bylo, že si všímali krajiny, a ta jim sama napověděla. „Je hezké sahat na ten materiál a něco z něho vyrábět. Přistěhovali jsme se sem a ten kámen nás fascinoval,“ vyznává.

Evaň je ostatně postavená na opuce a z opuky – z usazeného nazlátlého měkkého kamene, který předkové získávali z lomů v okolí vsi. Naleznete zde plno stavení a stodol, jež se pyšní velkými plochami opukových stěn.

Evaň jim učarovala

Ani jeden z manželů ze vesnice nepochází, on je z Mostu, ona z východních Čech a setkali se na studiích v Ústí nad Labem. Ale vždy je to táhlo ven, do kopců. A když objevili Evaň, učarovala jim.

„Alena chtěla do Středohoří, ale když jsme objevili dům v Evani, tak jsme si ho zamilovali,“ potvrzuje Miloš.

„Když vyjdete pár desítek metrů, tak Středohoří vidíte, je tu jak na dlani. Dole v Libochovicích je zase Ohře a lužní lesy,“ pochvaluje si polohu vsi Alena.

Starý německý název vesnice inspiroval oba umělce k názvu jejich firmy Eiwan ateliér. „Název Eiwan se nám líbil. Je to éterické,“ shodli se. Místní prý přijali nové obyvatele dobře.

„Nejsme typ lidí, kteří by si postavili dům, ohradili ho vysokými zdmi a nikam nevycházeli. Časem máme v plánu se víc zapojit do dění v obci. Líbí se nám tady,“ říká Alena.

Potřeba tvořit rukama

„Dům jsme koupili v říjnu 2012. Čekala nás velká rekonstrukce a teď se konečně rozkoukáváme kolem sebe,“ doplňuje Miloš.

Oba jsou původem učitelé. Postupně však zjistili, že je víc baví něco tvořit a dělat rukama.

„Vzděláním jsem speciální pedagog. Dlouhou dobu dělám v organizaci Člověk v tísni a nyní jsem si zkrátil úvazek s tím, že chci zkusit práci s kamenem. Mozek si potřeboval oddychnout a pustit uzdu kreativitě,“ usmívá se Miloš.

„Já jsem výtvarná pedagožka, také jsem pracovala v neziskovém sektoru a pak ve školství. Ale během mateřské u mě vznikla potřeba tvořit a vyrábět. Zaklaplo to do sebe,“ vypráví Alena.

Malou firmu manželé založili před rokem a postupně zjistili, že se to lidem líbí, tak se rozhodli, že to zkusí naplno.

Ke kamínkům přibude malování

Časem by Alena k výrobě dekorací z kamínků chtěla přidat i malování. Uživit se uměleckou profesí však není lehké.

„Prostě jsme to riskli,“ glosuje životní rozhodnutí Miloš. „Zatím jsme na začátku a zájem o naše výrobky je. Nemáme ale tolik prostředků na reklamu, budeme vždy jen firmička,“ vysvětluje.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

„Proto jsme za certifikát rádi. Ukazuje, že naše výrobky jsou originální ruční prací. Myslím si, že i lidi v Čechách začínají čím dál víc chápat, že je dobré mít něco, co není sériové a co je dělané s láskou,“ doplňuje Alena.

Své výtvory manželé prodávají buď přes e-shop nebo s nimi jezdí po jarmarcích a trzích. Nejraději ale mají osobní komunikaci.

„Rádi zveme lidi k nám domů do Evaně, aby se podívali, jak vyrábíme, a mohli si vybrat osobně. Lákáme je, aby přijeli, udělali si výlet po okolí a tady u nás si dali kafe,“ dodává Hrubá.