„Pepča trpí svalovou dystrofií typu Duchenne, což je vrozená vada, při níž postupně ztrácí hybnost. Teď už jen trochu pohne prsty a otočí hlavou,“ přibližuje Jozefova matka Lenka Suchá.
Hru boccia Jozef začal hrát v devíti letech. „Začal jsem ve třetí lize, každý rok jsem postupoval, takže v jedenácti už jsem byl v nejvyšší soutěži,“ chlubí se člen TJ ZP NoLa Teplice.
Na závodech se střetává s podstatně staršími a zkušenějšími soupeři, protože boccia nerozlišuje mládežnické a dospělé kategorie. Na domácí půdě je zatím jeho největším úspěchem druhé místo v lize v loňském roce.
Na mistrovství světa v Pekingu se díky dobrým umístěním i na mezinárodních soutěžích vypraví v polovině září. Kromě něho a matky, která mu dělá asistentku, poletí i otec Jozef Suchý starší, který je reprezentačním trenérem. „Chci být na co nejlepším místě a dostat se i na paralympiádu,“ říká syn.
Nyní studuje na gymnáziu
Do první třídy hrobské základní školy šel Jozef ještě po svých. Ale už v prosinci toho roku začal být odkázaný na vozík a jeho hybnost se stále zhoršovala. Díky pochopení školy i města, které zakoupilo tzv. schodolez, ale mohl dál chodit do školy se spolužáky, na něž byl zvyklý.
„Od začátku letošního roku jsem přešel na gymnázium do Dubí, první půlrok byl zkušební a myslím, že jsem ho zvládl,“ komentuje Jozef to, že kromě tří dvojek měl v červnu na vysvědčení samé jedničky.
Mezi jeho oblíbené předměty patří matematika a zeměpis. „Nebaví mě psychologie a moc mi nejde biologie,“ přiznává.
Do kolektivu ale dobře zapadl a na jeho handicap jsou v Dubí připravení. „Schodiště doplňuje plošina, Pepča je už druhým vozíčkářem na škole,“ dodává jeho otec.
Hrou žije celá rodina
Ve hře boccia našel Jozef smysl života. „Je to hra na způsob pétanque či curlingu. Hrají buď dva jednotlivci proti sobě, páry nebo družstva,“ přibližuje Jozef. Na začátku každé ze čtyř směn se zahajuje bílým míčkem, což je tzv. jack. Hráči se pak snaží svůj míček dostat co nejblíž k jacku a vytěsnit míčky soupeřů.
Jozef míčky odpaluje pomocí speciální rampy. Tu mu matka podle jeho pokynů nastaví, on zaměří, a pak speciální tyčinkou v ústech míček uvede do pohybu.
„Boccia má velmi tvrdá pravidla. Já celou dobu musím být zády k hřišti. A rozhodčí jsou přísní. Pepča se jednou jen špičkou boty dotkl čáry a už měl přešlap,“ vypráví Lenka Suchá.
Hrou žije celá rodina, zapojila se i starší sestra Helena, kdysi závodní plavkyně, dnes rozhodčí. Finančně zvládá rodina sport díky sponzorům a radnicím Hrobu a Dubí. Nejvíc práce dá vybrat dobré míčky.
„To je hotová alchymie. Měkčí kupujeme z Dánska, tvrdší z Portugalska. Musím je dva tři měsíce opracovávat, než s nimi může Pepča začít trénovat. Tvaruju je při sledování televize,“ říká Jozef Suchý starší.
Jako správný sportovec Jozef dodržuje životosprávu. Miluje lososa a kuřecí.
