Jak vaše dřevěné skládačky vznikají?
Na začátku je nápad, který si nejprve nakreslím na papír, pak návrh překreslím v počítači a doladím detaily. Obrázek kreslím v křivkách, které následně upravuji pro rozřezání laserem. Potom nechám obrázek vyřezat z překližky a nakonec přichází na řadu samotné malování akrylovými barvami.
Trvá dlouho ručně namalovat jeden takový výrobek?
To je to nejnáročnější! Jeden maluji třeba dvě hodiny. Původně jsem to chtěla dělat jen pro děti, tak mi to nevadilo. Ale pokud budu chtít vyrábět víc, budu muset změnit techniku. Jednou z možností je barvu stříkat airbrush pistolí, druhou nechat to potisknout. Kdybych chtěla zachovat unikátnost v ručním malování, musela bych si otevřít chráněnou dílnu.
Pokoušela jste se puzzle i sama vyřezat z překližky?
Šlo by to vyřezat ručně lupenkovou pilkou, ale nebylo by to tak přesné, proto jsem raději zvolila laser. Samotné řezání laserem navíc není nijak drahé. Materiál je dražší.
Proč jste vlastně začala vyrábět zrovna puzzle?
Máme dvě malé děti a ty rády skládají. Když byl syn malý, byl výběr omezený, a tak jsem pro něj zkusila vyrobit puzzle vlastní. Nejprve jsem vyrobila malovanou skládačku z kartonu a ručně ji rozřezala, ale nebylo to ono. Manžel mi pak poradil, že by to šlo vyrobit z překližky a nechat rozřezat laserem. První puzzle tedy vznikly jako dárek pro syna, druhé pak pro dceru.
V čem se nejvíce liší proti ostatním podobným výrobkům?
Můj výrobek je originální tím, že dílky jsou vyřezané po tvaru částí obrázku. Říkala jsem si, že je škoda ho rozsekat na kousky, navíc okraje dílků po složení působí rušivě a na zdi to nevypadá hezky. Proto jsem to zkusila rozřezat podle částí obrázku. Musím u toho více přemýšlet, důležité je, aby dílky nebyly příliš malé a aby se to dětem dobře skládalo.
Zkoušela jste i později své prototypy na svých dětech?
Ano, a právě při tomto „testování“ jsem zjistila, že pro malé děti je vhodné udělat určité tvary symetrické. Kolečko musí být opravdu kulaté a ne šišaté, aby s ním pak děti nemusely otáčet a šlo snadno umístit do obrázku. To jsem ještě u prvního obrázku stromu nedomyslela. Obrázek šneka je už pravidelný a v tomto směru vymakanější. Šneka jsem si vybrala, protože je chováme, takže to byla jasná inspirace.
Jaké jsou vaše další plány s touhle činností, chcete ji rozšířit a začít v tom podnikat?
Líbilo by se mi navrhováním a výrobou puzzle živit, ale je to ještě dlouhá cesta. Chtěla bych vytvořit dvě až tři nové série a pokusit se získat od nějakého investora peníze, abych mohla nechat vyrobit co nejvíc kusů a dostat své skládačky do obchodů. Teď se hlavně soustředím na tvorbu těch nových sérií. Dokončuji jednu, kde bude pět hlav zvířátek, a pak také puzzle pro dospělé, což budou mandaly.
Se svým projektem jste už uspěla v soutěži začínajících podnikatelů Rozjezdy 2015. Pomohlo vám to v něčem?
Hlavně jsem si potvrdila, že můj projekt má smysl. Bylo fajn slyšet názor jiných lidí. Pozitivní reakce porotců mě nakoply a získala jsem potřebné sebevědomí k tomu, abych se do toho naplno pustila. A také jsem se tam naučila počítat.
Co to znamená?
Jak už jsem říkala, není možné, že bych ty puzzle sama malovala. Na jedné z přednášek mi lektor spočítal, že bych si vydělala asi devět tisíc korun čistého, kdybych malovala standardních osm hodin denně, a hlavně bych se umalovala. Potřebuji přitom výrobu urychlit, abych měla čas na vývoj a tvorbu nových skládaček a také na jejich prodej. Jedny puzzle by pak mohly stát kolem 290 korun.
Už jste nějaký svůj výrobek prodala?
Ještě ne, zatím jsem to nikde nenabízela. Spíše se nyní soustředím na tvorbu samotnou a na ten výběr technologie barvení - zda ručně stříkat pistolí, nebo nechat potisknout.
