„Výstava se snaží odbourat předsudky vůči lidem s mentálním handicapem. Sochy jsou průsvitné, zrovna jako jsou pro nás někdy ‚průhlední‘ lidé s postižením,“ říká Helena Hingarová, autorka výstavy a pracovnice diakonie.
Projekt vznikl ve spolupráci s Pedagogickou fakultou UJEP v Ústí, kde Hingarová studuje obor Výtvarná výchova pro pomáhající profese.
Za každou z deseti soch je hledání osobního příběhu konkrétního člověka.
„Třeba u školy Na Valech stojí figura opřená o zábradlí, v ruce svírá noviny. To je Michal, který si tu každý den koupí dvě koblihy,“ říká Jitka Géringová z katedry výtvarné kultury UJEP.
Připomínka lidí, jimž diakonie pomohla
„Dvě plastiky před vlakovým nádražím zase znázorňují Kristýnku s Downovým syndromem, která dojíždí, a jejího kamaráda Jirku, jenž tu na ni pravidelně čekává,“ doplňuje Hingarová.
Výstavou si diakonie připomíná příběhy klientů, kterým za 25 let pomohla. Ročně poskytuje služby 300 lidem a v budoucnu by ráda vybudovala domov pro stárnoucí rodiče s postiženými dětmi.
Aktuálně však diakonie bojuje o existenci, když proti loňsku dostala od kraje na provoz o 4,5 milionu korun méně.
