Jedním z obyvatel, kteří by si rádi polepšili, je František Stejskal. Nemá už řadu měsíců práci a bydlí v jediném pokoji v bývalé nádražní budově i s dvaadvacetiletou dcerou Vendulou, kterou osmnáct let neviděl a nyní ji znovu našel díky internetu. I kvůli ní usiluje o lepší byt.
Prostupné bydleníV bývalé nádražní budově v prunéřovském ghettu s jednopokojovými byty žijí lidé, kteří měli třeba v Kadani dluhy, někteří je mají pořád. Kdo si chce polepšit, může požádat o jeden ze třinácti bytů v jiném domě. Mají dva pokoje, WC a studenou vodu. Žadatel ale nesmí aspoň šest měsíců dlužit na nájmu. Od prosince bude k dispozici deset nových bytů ve třetí budově. Tam jsou podmínky ještě přísnější - žadatel nesmí mít ani žádný dluh vůči městu, tedy za pokuty či odpad. Kdo se tady osvědčí jako solidní nájemník, může časem dostat městský byt přímo v Kadani. Většina lidí z ghetta hledá kratší cestu jak z ghetta ven, třeba soukromý pronájem a využívání podpory na bydlení. |
Nyní má jen nejzákladnější bydlení. Pokoj o rozměrech 3x3 metry slouží jemu i dceři jako kuchyň, jídelna, ložnice i obývací pokoj.
Kolem malého stolku se většinou prochází bokem. Kolem je rozkládací pohovka, miniaturní stěna s televizí, malá kamínka na dřevo a skříňka sloužící jako kuchyňská linka. Dveře s několika háčky představují šatník.
„Je to na houby,“ komentuje Stejskal život v jediné místnosti.
Dům s desítkami bytů má společný záchod i sprchu. „To je nejhorší. Večer na koupání čekám třeba dvě tři hodiny,“ vadí Vendule. Než se vysprchuje, musí nejprve do automatu hodit deset korun. Tolik stojí deset minut koupání.
Jednoduché bydlení se snaží kadaňská radnice lidem aspoň trochu vylepšovat. V místnosti u Stejskalů je třeba nová podlaha a dveře. Stěny jsou nedávno vymalované nazeleno.
S prací je to těžké, shodují se
„To jsem si dělal sám,“ upozornil Stejskal. Barvy lidem zařídili sociální pracovníci města. Radnice se snaží lidem v ghettu pomáhat, ale zároveň nechce zbytečně investovat do bytů, jejichž obyvatelé jsou často dlužníky či se s nimi táhnou jiné problémy. Vylepšení bytů si tak musí lidé zasloužit třeba tím, že splácí dluhy a hledají si práci.
S prací je to ale v Prunéřově těžké. „Práce by v okolí byla. Na stavbách nebo v elektrárně. Tam berou i lidi jako my, třeba bez kvalifikace. Jenže raději vezmou Ukrajince nebo Bulhara než Roma,“ popsal svou zkušenost jeden z obyvatel ghetta. Jméno zveřejnit nechce, protože se obává, že by pak sám o své zaměstnání přišel.
Stejnou zkušenost s hledáním práce má i Rom Petr Mačo. „Po telefonu, když mne jen slyšeli, mi v několika firmách řekli, že by mě vzít mohli. Ale když jsem přišel, podívali se na mne a nic z toho nebylo,“ vzpomíná, jak kdysi sháněl práci.
Mačo v Prunéřově žije v pěkném bytě 3+1. Výjimečné bydlení si zasloužil, protože bez práce byl nejdéle čtyři měsíce, když tehdejší zaměstnavatel zkrachoval. Dnes i díky své pověsti pracuje jako asistent kadaňských strážníků.
Byt kdysi dostal v hrozném stavu. Jako vyučený zedník si ho sám opravil, protože v Prunéřově, kde žije od dětství, chtěl zůstat.
„Tady si připadám jako člověk. Ale musel jsem pro to něco udělat. Když jsem chlap a mám děti, musím se o ně umět postarat. Musím něco dělat, když chci, aby se mi žilo lépe,“ říká Mačo.
Když chci víc oblečení, je méně jídla, líčí Vendula
Zatímco on z Prunéřova nechce, řada obyvatel ghetta hledá jak se odstěhovat. Nebo v rámci lokality najít lepší byt. Tomu právě pomáhá systém prostupného bydlení kadaňské radnice.
Z jednopokojového bytu je možné se dostat do dvoupokojového s vlastním WC a studenou vodou. V prosinci bude opravený dům s desítkou bytů I. kategorie. A dalším krokem pak může být přidělení městského bytu v Kadani - za odměnu.
Většina obyvatel ghetta ale nechce čekat. Hledá kratší cestu, třeba soukromý pronájem a využívání podpory na bydlení. To je i případ Františka a Venduly. Jenže touha po lepším bydlení u nich bojuje s realitou. Dohromady mají šest tisíc měsíčně, z toho za bydlení dají 2,5 tisíce. Zbytek spotřebují.
„Když chci víc oblečení, je méně jídla,“ popisuje Vendula jednoduché počty.
I proto zatím zůstávají v miniaturním pokoji. „Večer roztáhneme gauč a ráno zase postel uklidíme,“ popisuje Stejskal obvyklý rituál. Ve větším bytě v Kadani by to dělat nemuseli. Ale také by neměli už vůbec žádné peníze. V Prunéřově jim zbývá aspoň něco.
