Překvapilo vás, že jste byl jediný z poslanců za Ústecký kraj, který se veřejně ozval k prolomení limitů?
Překvapilo mě to, protože považuji téma prolomení limitů těžby za naprosto zásadní moment pro rozvoj tohoto kraje. Jestli se limity prolomí, říká, jakým způsobem se budeme dále rozvíjet. Jestli tady budeme zakonzervováni v 70. a 80. letech, nebo jestli půjdeme cestou moderních regionů. Prolomení limitů, které jsem nepodporoval, beru jako návrat. Kdyby se limity zachovaly, což je těžké rozhodnutí a já to samozřejmě vnímám, tak by nás to konečně začalo směřovat k moderním evropským regionům, které už si touto cestou prošly.
Michal KučeraŽije v Lounech, poslancem se stal po sněmovních volbách v říjnu 2013. Před vstupem do politiky se ve svém profesním životě zabýval rozvojem obchodních aktivit strojírenských a elektrotechnických společností. Od podzimu 2010 je také zastupitelem v Lounech, po posledních komunálních volbách zasedá v městské radě. |
Jak si vysvětlujete nezájem kolegů o toto téma?
Trošku si myslím, že tam byla obava nepřiklonit se na tu či onu stranu. Cítil jsem v tom obavu o ztrátu politických bodů. Sledujte strany, jak se chovají v kraji. Teď budu mluvit konkrétně o KDU-ČSL, která měla přímo v usnesení krajského výboru neprolomení limitů, a její ministři hlasovali pro. Potom se velice těžko zaujímá nějaké stanovisko. TOP 09 měla neprolomení limitů v programu a my stále tuto linku držíme.
Ve svém prohlášení jste uvedl, že prolomení limitů vnímáte jako drancování krajiny. Ministr životního prostředí Richard Brabec opáčil, že nejde o drancování krajiny, protože se v ní stejně už roky těží. Co říkáte na tento argument?
To drancování krajiny má dvě roviny. První rovina je samotná těžba a negativa s ní spojená. Druhá věc je, kam to uhlí jde a jak se používají výnosy z těžby. K tomu prvnímu řeknu, že tak obrovská extenzivní těžba má negativní vliv na krajinu, protože se tam poruší spodní voda, naruší se tam rozložení geologických vrstev, a to je naprosto zásadní věc pro vývoj krajiny.
Nicméně je pravdou, že nejde o neporušenou krajinu a že ten důl tam už dávno je.
Samozřejmě, ale on bude pokračovat dál za své hranice. A to drancování má i druhou, ekonomickou rovinu a tu bych podtrhnul. Peníze z Ústeckého kraje z uhlí, které se tu vytěží, mizí ve státním rozpočtu a používají se na platy státních úředníků. Takže aby vláda zalátala díru ve státním rozpočtu, tak použije peníze, které se vytěží v tomto kraji. Já tomu říkám, že jde o peníze, které tu vláda vydrancuje.
Vláda prolomení limitů hájí tím, že uhlí za limity se primárně použije v teplárnách. Teplárny podle vás uhlí za limity nepotřebují?
To je nesmysl. Teplárny samozřejmě potřebují uhlí, ale nevím, jak vláda chce soukromý či polosoukromý subjekt donutit, kam bude uhlí prodávat. Navíc my dnes nemáme český trh, ale evropský trh. Nemůžeme tedy donutit firmu, aby prodávala pouze v Česku. Uhlí tak půjde do evropského prostoru a bude se prodávat tam, kde je to ekonomicky nejvýhodnější.
Ale než se uhlí vydoluje, patří přeci státu. Myslíte, že by stát nemohl jeho dobytí podmínit tím, aby s ním pak těžař naložil podle jeho představ?
Osobně si myslím, že to možné není. Nějakou brutální legislativní cestou by to samozřejmě šlo, ale pochybuji, že na jednotném evropském trhu by taková opatření byla akceptována.
Prolomení limitů jste kritizoval také kvůli tomu, že cesta k rozvoji kraje nevede přes další těžbu, ale cestou inovací, výzkumu a vědy. Jenže kraj nemá silnou univerzitu, žádné technologické parky ani uznávané vědecké kapacity. Není na to prostě sociálně ani ekonomicky vybavený, nemyslíte?
Ale já si myslím, že prostě musíme začít. To není otázka jednoho či dvou roků, to je běh na dlouhou trať. Ale skutečně to musí někdo nastartovat. Budoucnost určitě není výroba s nízkou přidanou hodnotou, což je těžba uhlí. V evropském prostoru takový region neexistuje. Budoucnost je silná univerzita, silné technologické parky a znalostní obory. Jednoznačně říkám, že podpora pro toto musí přijít od státu. Stát Ústeckému kraji něco dlouhodobě dluží, a když projíždím obce v kraji, tak nevidím, že by tu ty peníze zůstávaly. Peníze mizí někde jinde. Osobně si myslím, že investice by sem přišly, kdybychom si sami dokázali přesně říct, na co je potřebujeme. Kdyby tu byl nějaký plán, záměr, vize. A to tu bohužel není.
Kdyby se na Bílině limity neprolomily, řada lidí by přišla o práci. To se sice stává, ale tady je specifická situace v tom, že jde o stovky lidí s jedinou kvalifikací. Navíc by se to pak týkalo i navazujících služeb a firem, které často jiného odběratele než těžaře nemají. To se teď bude dít na dole ČSA. Jak byste takovým lidem vysvětlil, že je lepší limity neprolomit?
Limity jsou tu od roku 1991. Firmy dlouhodobě věděly, že se musí připravit na situaci, že jednou dojde těžba k hranicím. Nevěřily tomu a nepřipravily se na to. To je první moment. Další moment je, že úplně nemohu souhlasit s argumentem, že ti lidé přijdou o práci. Útlum bude dlouhodobý, to znamená, že neskončí ze dne na den. Ti lidé budou přirozeně odcházet do důchodu. Druhá věc je, že na šachtách pracují zámečníci, elektrikáři či obsluhy strojních zařízení. A když jsme se teď byli podívat do zóny Triangle, kde se otvíral Nexen, tak se tam sváží autobusy plné lidí třeba z Chomutova. V Nexenu nejsou schopni některá místa obsadit, takže tam nabízí práci. Od nekvalifikovaných až po vyučené. Takže pokud tam mají dobré elektrikáře, dobré zámečníky, tak jsou schopni najít práci jinde.
Jak by se podle vás do této věci měl vložit stát, měl by podle vás horníkům pomoci?
Stát by samozřejmě měl kraj podpořit. První věc je vytvořit sociální program, to je jednoznačné a zaznělo to i od vlády. To znamená pomoci lidem, kteří práci nejsou schopni sehnat, mají nemoci z povolání nebo jsou v krizovém, předdůchodovém věku. Druhou věcí jsou investice do Ústeckého kraje. To musí být investice nejen do průmyslových zón, ale samozřejmě i investiční pobídky směrem k firmám, které sem přicházejí. Prostě firmám zvýhodnit to, že budou podnikat v Ústeckém kraji.
Prolomení limitů se vám nelíbí kvůli možným zdravotním rizikům. Podle studie Centra pro životní prostředí je 97 procent zdravotních rizik spojených až se spalováním uhlí a ne se samotnou těžbou. Uhlí za limity se navíc bude těžit až po roce 2035 a podle ministra Brabce už tou dobou budou technologie spalování mnohem šetrnější než dnes. Tenhle argument vás neuklidňuje?
O těch číslech se dá hodně diskutovat. Ale chci poukázat na zakonzervování stavu, který je spojený s prolomením limitů. Dál se totiž bude uhlí pálit v teplárnách. Ale proč tu nejdou investice do decentralizace vytápění, do modernizace spalování a do nových zdrojů, čímž myslím plyn? To má obrovskou návratnost. Řeknu vám příklad. My jsme domov pro seniory v Lounech odpojili od centrálního zdroje a napojili jsme ho na vlastní kotelnu. Jsou tam obrovské úspory na energiích, lidé si topí podle potřeby a návratnost je jeden rok. A my dnes chceme těžit, pálit uhlí ve spalovnách s nízkou účinností a horkovody s obrovskými ztrátami to chceme hnát do paneláků s dalšími ztrátami. Proč podobné dotace jako do ekologických kotlů nejdou do decentralizace vytápění? Pokud bude od vlády vhodná legislativní a dotační podpora, tak se celá řada domů ráda odpojí.
Vraťme se zpět ke zdravotním rizikům. Která to podle vás jsou?
Je to komplex věcí. Jedna věc je prašnost, čemuž samotné skrápění nezabrání. Druhá věc je zásah do krajiny, které se naruší mikroklima, geologické vrstvy nebo spodní vody. Takže krajina není zdravá a v takové se člověku nežije zdravě.
Nicméně obce, Braňany, Mariánské Radčice a Bílina, které jsou dolu Bílina nejblíže, s prolomením limitů nemají problém. Vedení obcí proti pokračování těžby nic nemá, ani obyvatelé neprotestovali. Myslíte, že oni zdravotní rizika nevnímají?
Já tomu říkám komunální pragmatismus. Možná, že celá řada lidí, kteří by v těch obcích dělali starostu, by na to nakonec také kývli. A teď to nemyslím ve špatném. Celý život žijí na hraně dolu, a pokud se s těžaři legitimně a rozumně dohodnou, tak to chápu. Bohužel ta povrchová těžba se ale nedotýká jen těch tří obcí. Kromě rizik, o kterých jsme se bavili, zdravotních, sociálních a ekonomických, s sebou přece nese i to, že přemazává obraz Ústeckého kraje. Když někomu řeknete, že jedete na dovolenou do Ústeckého kraje, tak si zaťuká na čelo. Když však řekněte, že jedete na dovolenou do Českého Śvýcarska, Českého středohoří nebo do Krušných hor, tak to už zní jinak. Ale když se řekne Ústecký kraj, každý si představí obrovskou šachtu. A netýká se to jen cestovního ruchu, ale i zájmu lidí se sem stěhovat, pracovat a podnikat. Prodloužení těžby je zakonzervování tohoto stavu.
Vy jste kvůli prolomení limitů vyzval ministra Brabce k rezignaci. Už na to nějak reagoval?
Řekl mi, že až budu v příštím volebním období ministr já, že mi to bude slušet a že potom bude vyzývat on mě. Ale říkal to s nadsázkou, máme spolu korektní vztahy. Já to vnímám v odborné rovině. O stanovení limitů rozhodly vědecké kapacity v oblasti životního prostředí jako Ivan Dejmal, Bedřich Moldan nebo Oldřich Vavroušek. O prolomení limitů rozhodl Richard Brabec, který má nulovou zkušenost s ekologií, žádné vědecké práce v této oblasti a který na ministerstvu pracuje dva roky. Myslím, že nesplnil roli ministra životního prostředí. Měl by stát na barikádách a do poslední chvíle hájit životní prostředí. A on argumentuje spíše jako ministr průmyslu. Byl by možná dobrý ministr průmyslu, ale je mizerný ministr životního prostředí.
