Má rodina může za první válku, líčí prasynovec řidiče následníka trůnu

Ústecké muzeum chystá výstavu k výročí sta let od atentátu v Sarajevu. Není to náhodou. Snad každý ví, že zastřelenou ženou Ferdinanda d'Este byla Žofie Chotková z nedalekého Velkého Března a atentátník zemřel ve vězení v Terezíně. Události se ale osobně týkají i rodiny dnešního ústeckého archiváře.

"Moje rodina může za první světovou válku, můžete mě nechat zavřít," říká s nadsázkou šéf ústeckého archivu Vladimír Kaiser.

Žofie Chotková

Dcera hraběte Bohuslava Chotka Žofie prožila dětství na zámku ve Velkém Březně na Ústecku. Pak byla dvorní dámou arcivévodkyně Isabely z Croy.

S rakouským arcivévodou Františkem Ferdinandem se seznámila asi roku 1896 v Praze. Zamilovali se a začali si dopisovat.

Isabela z Croy se domnívala, že se následník trůnu uchází o některou z jejích dcer. V roce 1898 ale náhodou našla Ferdinandův medailon s Žofiinou podobenkou a vyvolala skandál.

František Ferdinand si nakonec sňatek s Žofií Chotkovou v roce 1900 prosadil, i když za cenu ústupků. Osudná cesta do Sarajeva byla vůbec první, na které ho směla doprovázet.

Jeho prastrýc byl Ferdinandovým osobním řidičem a dělal mu i jakéhosi bodyguarda. "Moje babička bydlela v Ústí, ale její sestra Emilie šla za prací do Vídně, kde se zamilovala do Tomáše Dvouletého," přibližuje Kaiser rodinnou historii.

Dvouletý byl ve Vídni nejspíš vůbec prvním řidičem. Vlastnil auto se značkou W1 a Ferdinand si ho vybral do služby.

"Také ho poslal do Londýna na protiteroristické školení. Tam mu vtloukali do hlavy, že kdyby se něco dělo, tak nesmí nikoho poslouchat a musí vždy ujet," vypráví Kaiser.

Jenže právě tento vycvičený řidič s následníkem rakouského trůnu do Sarajeva nejel.

"Dostal volno na svatbu s tetou mé maminky. Arcivévodu tak v Sarajevu vezl neškolený řidič od hraběte Harracha. Kdyby to auto tehdy řídil můj prastrýc, tak by Ferdinanda nezabili a první světová válka by nebyla," tvrdí Kaiser.

Výstava přiblíží osudy obyvatel Ústecka

Takzvané Velké válce by zmaření atentátu ve skutečnosti s největší pravděpodobností nezabránilo. Historka však patří k zajímavým střípkům, které chce ústecké muzeum na konci června představit. Výstava ponese název Žofinko, neumírej - Ústečané a 1. světová válka.

"Zajímá nás, jak toto historické drama tenkrát prožívali obyvatelé Ústecka," přibližuje historik muzea Václav Houfek.

Výstava tak připomene třeba příběhy generálů pocházejících z Ústecka, ať stáli na straně legionářů, nebo sloužili v rakousko-uherské armádě. Jedním z nejvýznamnějších velitelů u Československých legií v Rusku byl Eduard Kadlec.

"Tento generál se zúčastnil zejména vítězných bitev u Bachmače a velké bitvy o Murino na transsibiřské magistrále na Bajkale, kde se podílel na vítězství nad bolševickou armádou Centrosibiře, jež znemožňovala průjezd našich ešalonů do Vladivostoku," vypráví Houfek. Kadlec byl později v době komunistického režimu degradován na vojína.

Žofinko, neumírej, byla poslední Ferdinandova slova

Jedním z nejcennějších vystavených předmětů ale bude kopie dopisu hraběte Harracha, který seděl při atentátu ve voze společně s Ferdinandem d'Este a Žofií Chotkovou.

"Dopis poslal své manželce a autenticky v něm popisuje, co se přesně stalo. Odtud máme doloženo, jaká byla poslední Ferdinandova slova," přibližuje historik Martin Krsek, který má společně s Houfkem výstavu na starosti.

Právě tato Ferdinandova poslední slova se v názvu výstavy objevila. "Žofinko, neumírej, ty tady musíš zůstat pro naše děti," pošeptal tehdy manželce, kterou atentátník Gavrilo Princip trefil kulkou do břicha. Samotného Ferdinanda zasáhl do krku. Oba svým zraněním podlehli a krátce poté první světová válka začala.