Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Majitelku pražírny zlákala ke kávě až její živnost, teď má vlastní směs

  13:13aktualizováno  13:13
Jen jediný den v týdnu mají milovníci dobré kávy šanci nakoupit v pražírně v Sobědruhách na Teplicku. Malá provozovna je v širokém okolí jediná svého druhu. Celkem zpracovává čtyři druhy zrn, pro které si jezdí do specializovaného velkoobchodu v Praze.

Pražírna kávy v Sobědruhách na Teplicku zpracovává čtyři druhy zrn. Pro zákazníky praží standardní směs a arabiku. | foto: Iveta Lhotská, MF DNES

Mariana Eichlerová se svým přítelem a synem kávu praží každé pondělí. „Praží se přibližně 20 minut. Po napražení se nechá do druhého dne káva vychladnout, pak ji nameleme najemno a ve středu prodáváme,“ přibližuje Eichlerová.

Fotogalerie

Pražírnu kávy si začala společně s manželem zařizovat před více než 23 lety, tehdy ještě v Krupce. V té době pracovala jako zásobovačka v Montážním družstvu Teplice. Do ruky se jí dostal prospekt na stroj určený pro pražení kávy a moc se jí zamlouval.

„Manžel tehdy pracoval v Pozemních stavbách. Rozhodli jsme se, že budeme podnikat spolu. V březnu 1991 jsme si přivezli stroj, pamatuji si, že byla středa. A v sobotu manžel umřel,“ vzpomíná na svízelné začátky. Tehdy jí výrazně pomohl syn Petr Seidler a později přítel František Milčický.

Začátek devadesátých let byl pro drobné podnikatele rájem. „Pražili jsme měsíčně pět až šest tun. Měli jsme odběratele po celém kraji, až třeba v Kadani či Chomutově. Kávu jsme rozváželi sami, tehdy nás to uživilo,“ doplňuje.

Zlatá éra skončila se supermarkety i večerkami

Časem ale začaly odpadávat velkosklady a na trh nastoupily zahraniční řetězce. Odběratelů, kteří by měli zájem o českou čerstvě praženou kávu, ubývalo.

„Do supermarketů se muselo dávat zápisné neboli všimné, a to jsme odmítli. Malé české prodejny ubývaly, všude je nahrazovali Vietnamci a ti chtěli kafe za tři koruny,“ říká Eichlerová.

Kvůli tomu začala dokonce uvažovat o tom, že s pražením úplně přestanou. Nakonec to neudělali kvůli stálým zákazníkům. Ale výrobu i své vlastní bydlení přestěhovali z Krupky do vybydleného domu v nedalekých Sobědruhách. Ten si sami postupně opravili. Stroje, které používají, se dají nazvat muzejními.

„Kromě stroje na pražení, který jsme na začátku kupovali jako použitý, máme dvě baličky. Ty ovšem nejsou speciální na kávu, ale dříve sloužily v mlékárnách. Nechali jsme je předělat na baličky kávy, vyšlo to podstatně levněji,“ říká František Milčický. Dodává, že stroje pracují stále bez výraznějších poruch.

Kvůli bezpečnosti kávu prodávají z okénka

Čerstvou kávu nyní prodávají z okénka domu jen ve středu, a to na uživení není. Berou to jako bonus ke svému důchodu.

„Ze začátku jsme měli prodejní místnost, jenomže pak v Sobědruhách vykradli hospodu i večerku a začali se tady ochomýtat divní lidé. Tak jsme zamřížovali okno a prodáváme z něho. Naši stálí zákazníci to respektují, vědí, že to není neúcta k nim, ale bezpečnostní opatření. Zejména, když zůstanu v domě sama,“ říká Eichlerová.

Se svými zákazníky ráda poklábosí, s některými má za dlouhé roky přátelský vztah. „Mám na kávu ze Sobědruh doslova návyk. U okénka jsem pravidelně a beru větší množství,“ svěřil se třeba bývalý fotbalový reprezentant Jiří Šourek.

Právě kvůli takovým zákazníkům v Sobědruhách stále praží dva druhy. „Jedná se o standardní směs a arabiku, složení směsi je naším tajemstvím,“ říká Milčický.

V poslední době se přece jenom blýská na lepší časy, zájem o čerstvě praženou kávu vzrostl. „Řetězce samozřejmě tohle nabídnout nemohou. Hodně také funguje to, že si lidé o naší kávě mezi sebou řeknou, koupí vzorek známým a ti pak začnou sami jezdit,“ líčí Milčický.

Hořící slupky prověřily technickou zdatnost

Pražení kávy může být někdy i adrenalinovým zážitkem. „Chytly nám slupky od kávy, začaly od nich hořet zářivky. Upozornil nás až alarm. Když jsem tam vlétla, všude byly plameny,“ vzpomíná Eichlerová.

Požár se jí naštěstí podařilo uhasit v zárodku. Pro mužskou část rodiny následoval technický úkol zajistit, aby se požár nemohl opakovat.

„Chytlo to v cyklonu, který polétavé slupky zachycuje. Pak jsme udělali bezpečnostní opatření, aby tam vůbec nemohl vzduch. Do cyklonu chlapi vyrobili a nainstalovali trysky, kterými tam pouštíme vodu,“ popisuje Eichlerová.

Svoji cestu k pití kávy si rodina vybudovala teprve se začátkem své živnosti. „Předtím jsem kávu vůbec nepila, nepil ji ani syn. Ten ji začal pít až poslední rok. Dneska vypiju dvě, výjimečně tři kávy za den,“ svěřuje se Mariana Eichlerová. Prozradila, že sama si míchá standardní směs se špetkou arabiky.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Příchod obžalovaného Nikolase Badyho k soudu
Soud poslal mučitele z Krupky na tři roky do vězení za loupeže v Ústí

Na tři roky poslal ústecký okresní soud do vězení Nikolase Badyho za dvě přepadení v centru Ústí nad Labem. Uznal ho vinným z vydírání a loupeže. Před lety...  celý článek

Zdeněk Pfeifer před Krajským soudem v Ústí nad Labem (19. června 2017)
Muž za úmyslné šíření HIV dostal trest 11,5 roku, oběti musí i odškodnit

Na jedenáct let a šest měsíců poslal ve čtvrtek ústecký krajský soud Zdeňka Pfeifera, který vědomě šířil HIV, přestože od září 2013 věděl, že má virus v těle....  celý článek

Restaurátorka Jitka Musilová a malby na plechu.
Přes tři sta let starý morový sloup v Rumburku zvelebují restaurátoři

Sloup Nejsvětější Trojice se sochou Panny Marie Immaculaty, který už 336 let dominuje Lužickému náměstí v Rumburku, je momentálně ukrytý pod lešením. Zvelebují...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.