Nejdřív zazněl výbuch a pak zachvátil etylénovou jednotku v Chemparku v Záluží u Litvínova obrovský požár. Na místě zasahovaly stovky hasičů z několika desítek jednotek (psali jsme o tom zde). Součástí mostecké jednotky byl i Dan Schwamberger.
Co vás napadne jako první, když se řekne datum 13. srpna 2015?Samozřejmě požár v Unipetrolu. Těžký zásah.
Pamatujete si, v kolik hodin jste k chemičce v ten den vyrazili?
Kolem deváté dopoledne. Myslím, že tam od nás, tedy z mostecké stanice, jely tři vozy.
Jistě jste dostali nějaké informace, k čemu míříte. Předčila pak realita na místě vaše očekávání v tom smyslu, že „to bylo větší“?
Musím říct, že to, co jsem na místě viděl, moje představy určitě předčilo. Byl to největší požár, jaký jsem za svou sedmnáctiletou kariéru hasiče zažil. A byl to pro mě i zatím nejsložitější zásah. Nikdy jsem nezažil zvláštní stupeň poplachu, který byl vyhlášený. Šlo o požár na technologickém procesu, takže mohlo dojít ještě k nějakému následnému výbuchu. V tom tkvěla složitost celé akce. Byl to prostě nevyzpytatelný zásah.
Pořádný adrenalin...
Ten byl pochopitelně daleko větší, než když vyjíždíte třeba k hořící popelnici.
Co jste s kolegy dělali po příjezdu na místo?
Jsou určité postupy, které musíte dodržet. Zůstali jsme stát před branou, protože do areálu podniku nemůžeme, pokud nám nedá takový příkaz velitel zásahu, kterým byl velitel jednotky podnikových hasičů Unipetrolu. Čekali jsme tedy na jeho pokyny. On během chvíle přijel a oznámil nám náš úkol a počet lidí, co potřebuje. Pak jsme odjeli na dané místo plnit své úkoly.
Jaké byly ty vaše?
Měl jsem na starosti mosteckou jednotku. Velitel zásahu nás nasadil na ochlazování etylénové jednotky a na hašení unikajícího hořícího plynu.
Příčina požáruPodle policie klesla v etylénové jednotce dodávka chladicí kapaliny, což způsobilo zvýšení tlaku v potrubí a následné vibrace, které vedly k uvolnění šroubů a masivnímu úniku propylenu do prostoru jednotky. Šíření uniklého plynu mohlo zarazit spuštění clon, k tomu ale nedošlo. Unipetrol vyčíslil náklady na opravu škod na 4,1 miliardy a ušlý zisk na 6,6 miliardy. Dva pracovníci byli obviněni z obecného ohrožení, hrozí jim 8 let vězení (více o tom zde). |
Stál jste v areálu před obřím zařízením, ze kterého šlehaly obrovské plameny. Co se vám honilo hlavou?
Nevím, jak ostatním, ale mně se honilo hlavou to, kam až by se požár mohl rozšířit, protože všude kolem vedlo potrubí, a co vše se tedy může stát. Představa, že by mohlo dojít k něčemu dalšímu, v hlavě byla.
Bál jste se o život?
Někde v koutku duše se taková obava na chvilku objevila.
Bylo něco, co vám už tak těžký zásah ještě ztěžovalo?
Byl tam obrovský hluk způsobený únikem plynu. Nemohli jsme se tedy pořádně dorozumívat, což byla poměrně velká komplikace.
Co únava?
Nejvíce vyčerpaní byli podle mě přímo podnikoví hasiči. My jsme prováděli ochlazování a to fyzické vyčerpání zase až tak šílené nebylo. Podniková jednotka, která tam zpočátku byla sama, než přijely další, na tom byla hůře.
Co jste si říkali, když jste zrovna měli pauzu na odpočinek?
Moc jsme si nepovídali. Byla to hodně stresová událost, takže povídání nám moc nešlo. O vtipkování nemohla být ani řeč. Sem tam jsme prohodili nějaké slovíčko o tom, jak postupovat dál, abychom to co nejlépe zvládli. Komunikace byla uvolněnější, až když to začalo být pod kontrolou.
To bylo kdy?
Ten den odpoledne.
Toho 13. srpna jste tam byl úplně celý den?
Odjel jsem se osprchovat a pro občerstvení a pak jsem se zase vrátil.
Objevila se řada spekulací, jednou z nich bylo, že hasiči neměli právě dostatek občerstvení...
To není pravda. Já sám jsem v ten den pro občerstvení jel. A neslyšel jsem žádnou stížnost, že by ho bylo málo.
Říkalo se také, že stačilo, aby se požár rozšířil jen o kousek, a mohla nastat katastrofa. A prý se to tutlalo...
Jak jsem už řekl, šlo o zásah na technologickém procesu, u kterého může vždy přijít něco náhlého. Ale že by mělo Mostecko vyletět do vzduchu a nás ani veřejnost by nikdo nevaroval, není pravda. Pokud by hrozilo něco podobného, postupovalo by se podle toho a lidé by se to dozvěděli. Vždycky se vyrojí spousta věcí, které nejsou pravdivé. Lidé si různě vymýšlejí, zveličují, nafukují se bubliny. Tím ale nijak nesnižuji vážnost situace.
V dnešním světě k tomu zveličení často poslouží sociální sítě...
S tím naprosto souhlasím. Ty vždycky znásobí humbuk. Nechci nikoho urazit, ale spousta lidí nemá vůbec žádné informace a jen podle nějakého pohledu z dálky si řeknou, že to bouchne, a šíří tu paniku dál. Udělají fotku, dají ji na internet a je to. Ostatní to pak sdílejí a už to jede.
Hodně se spekulovalo i o počtu zraněných. Jak to bylo se zraněními, pokud jde o hasiče?
Bylo tam několik lehkých zranění. Jinak všichni jsme pak šli také na kontrolní odběr krve a někteří i na vyšetření sluchu.
Kdy jste po zásahu přišel domů?
Když mi skončila služba, 14. srpna ráno.
A co jste dělal pak? Pročetl jste si třeba ty sociální sítě?
Přesně už nevím. Možná jsem se podíval na nějaké zprávy a šel si lehnout. Spánek byl opravdu potřeba. Na sociální sítě jsem se určitě nedíval.
Určitě jste zaznamenal, že vás veřejnost označovala za hrdiny...
Ano, toho jsem si všiml.
To bylo příjemné, ne?
Rozhodně. Hodně příjemné. Je to velká odměna.
Dostali jste i nějakou peněžitou odměnu?
Ano, byli jsme i finančně odměněni.
Předpokládám, že vaším velkým přáním je, aby se taková událost už neopakovala...
V to samozřejmě pevně doufám.
Požár chemičky na archivním videu:
