Terénní pracovnice České pojišťovny Alena Nevolová sepisuje škody z povodní s Renatou Fujarikovou z Janské na Děčínsku.

Terénní pracovnice České pojišťovny Alena Nevolová sepisuje škody z povodní s Renatou Fujarikovou z Janské na Děčínsku. | foto: Iveta Lhotská, MF DNES

„Pojišťováky“ občas nechtějí za vyplavenými pustit. Je to nebezpečné

  • 0
Agenti pojišťoven musejí řešit v oblastech poničených záplavami tisíce případů, které jim lidé hlásí. Narážejí přitom na problém. Do nebezpečných míst, třeba tam, kde je utržená silnice, je policisté nechtějí pustit.

Vyplavení lidé na Děčínsku už pojišťovací agenty znají z minulých povodní. "Tak tentokrát zase vy," vítala Renata Fujariková z Janské Alenu Nevolovou z České pojišťovny.

Jen Česká pojišťovna již v kraji eviduje 1 023 pojistných událostí.

"Na Děčínsku jich je 717, nejvíce v České Kamenici, Benešově nad Ploučnicí, Rumburku a Varnsdorfu. Následuje Litoměřicko se 163 a Ústecko se 143 škodami. Jejich výši odhadujeme na 50 milionů korun," sdělila mluvčí České pojišťovny Dagmar Koutská.

Každým dnem rostou počty případů a škod i dalším pojišťovnám. Třeba Kooperativa na Děčínsku eviduje 360 událostí za 38,5 milionu korun.

Seznam poškozených věcí, které lidé hlásí, je stejně dlouhý jako seznamy domů, které technici pojišťoven ještě musejí obejít.

V terénu od rána do večera

"Přijíždějí nám pomoci kolegové z Prahy i Moravy. Nyní je nás tu čtrnáct," vysvětlila Alena Nevolová, která objížděla domy v Srbské Kamenici, Janské a Všemilech. Od Chřibské až po Děčín už má v deníku přes 200 poničených domů.

Nevolová do terénu vyjíždí před osmou hodinou a končí kolem šesté večer. Pak ji ještě čeká vyřízené smlouvy zkompletovat, odeslat a domluvit schůzky na další den.

"Je toho hodně. Abych byla lidem blíž, tak jsem se usídlila na chalupě ve Staré Olešce," říká Nevolová. I ji přitom povodeň postihla.

Její auto je malá pojízdná kancelář. Na jedné straně vyrovnané desky klientů, kam se ten den pojede, na druhé ty vyřízené. Telefon, fotoaparát, digitální metr, gumáky, pláštěnka...

Terénní pracovnice České pojišťovny Alena Nevolová sepisuje škody z povodní s Tomášem Oktábcem ze Srbské Kamenice na Děčínsku.

Terénní pracovnice České pojišťovny Alena Nevolová sepisuje škody z povodní s Tomášem Oktábcem ze Srbské Kamenice na Děčínsku.

Prohlídka za tři čtvrtě hodiny

Zastavuje ve Všemilech. "Pojďte dál. Stále uklízíme a už z toho blbneme," vítá ji František Slivka. Po obhlídce zničené zahrady bez plotů se jde na prohlídku vytopených sklepů. Zničené jsou podlahy, izolace, dveře, omítky.

"A podle technika se musí po těch dvou záplavách vyhodit i kotel," hlásí Slivka.

"To ale musí napsat technickou zprávu, že je rozbitý a tu nám musíte dodat," říká Nevolová, když s majitelem usedá ke stolu pod altánem a začíná sepisovat hlášení. Třeba kolik kubíků dřevěných stavebních trámů voda majiteli odnesla.

"Čtyři kubíky určitě, ještě od nich někde mám doklad. Holt se ukázalo, že dole u potoka na zahradě nebudeme nic skladovat," přemítá Slivka.

Prohlídku domu zvládla za 45 minut. "Ta doba je různá. Záleží na poškození domu," poznamenala Nevolová.

Pojišťovák vyslechne stovky smutných příběhů

V Srbské Kamenici na ni čekají dva chalupáři, oba měli ve vodě asi 30 centimetrů vody.

"Nejvíc mne trápí ta praskající zeď a pobořená kůlna. Ale ta není pojištěná," líčí své trable Tomáš Oktábec.

Příběhů lidí Alena Nevolová vyslechne stovky. "A jak jste dopadla vy?" zjišťuje Oktábec. "Jde to, voda byla jen ve sklepě," odpovídá nad formuláři Nevolová.

"Čí je to auto, odjeďte s ním pryč. Nemůžeme sem s těžkou technikou," vyhánějí ji po chvilce z cesty od chalupářů vojáci.

Pro Nevolovou nic neobvyklého. Občas ji policisté nebo hasiči do nebezpečných míst, třeba tam, kde je utržená silnice, za klienty nechtějí vůbec pustit.

Za ty roky prošla záplavami na Moravě v roce 1997 a na starosti zde měla zničenou obec Bystřička. A pak všechny na severu Čech.

"Příběhů znám spousty, ale brečet nemůžete. Nejhorší zážitek je z roku 2002, kdy ve Hřensku zůstal v kotci zavřený pes. Lidem pomůžete, ale nad tou beznadějí brečeli i hasiči a chodili ho krmit, protože kotec byl zamčený. Majitelé byli pryč," vzpomíná Nevolová.