Podřipský žesťový kvintet už neodmyslitelně patří k severočeským Vánocům. Hraje totiž snad ve všech městech i vesnicích v kraji na adventních jarmarcích a při rozsvěcení vánočních stromků.
Trumpetista Pavel Šourek, který těleso vede, je bývalý voják a současný policista , který se narodil v Roudnici nad Labem. Kvintet založil v Litoměřicích, bydlí v Plzni a pracuje v Praze.
Jak Podřipský žesťový kvintet vznikl?
V roce 1992 jsme s kamarádem Františkem Strejcem, se kterým jsme hráli v litoměřické posádkové hudbě, uvažovali o tom, že dáme dohromady nějakou kapelu. Byl to vlastně jeho nápad, aby malá žesťová formace hrála koledy. Já to jen zrealizoval. Původně to bylo v takové syrové podobě – čtyři muzikanti, kteří hráli u známých a po klubech. Líbilo se mi to, a tak jsme se další rok rozjeli naplno. Podřipský žesťový kvintet se narodil v roce 1993.
Kde jste sehnal muzikanty?
Ze začátku jsme všichni byli hráči litoměřické posádkové hudby. Když byla posádková hudba zrušena, přešel jsem na vojenskou konzervatoř do Roudnice nad Labem. Tam byl potenciál muzikantů ještě větší, takže jsme se snažili se stále více zdokonalovat, až to dospělo do dnešní podoby.
V jakém obsazení hrajete?
Od začátku máme stejné obsazení: dvě trumpety, dva pozouny a tuba. Některé kapely se nás snaží kopírovat, ale mají to v jiném složení. Dokonce tam třeba přidali saxofon, který se tam podle mě vůbec nehodí. Byl bych rád, aby nás bylo víc. Čím víc muzikantů, tím líp to zní. Ale do jednoho auta se vejde pět lidí. Navíc nepotřebujeme připojení na elektřinu. Jsme schopni během minuty okamžitě hrát. Personální obsazení se měnilo, ale posledních několik let je stabilní.
Kde všude koncertujete?
Jezdíme po velké části severočeských a středočeských měst i obcí. Víceméně na jakou vesnici tady ukážete, tak tam hrajeme. V Lounech jsme teď hráli v domově pro seniory a v Litoměřicích na zakončení vánočních trhů. Splnil se mi sen a hráli jsme na Václavském náměstí v Praze a také na Pražském hradě.
Podřipský žesťový kvintet
|
Jak často s kvintetem hrajete?
Během roku hrajeme spíš nárazově, tak dvakrát za měsíc. Ale ty koledy během adventu, to je jako druhý plnočasový úvazek. V neděli jsme hráli od deseti od rána do devíti do večera jednu štaci za druhou.
Repertoár máte jenom vánoční?
Koledy k Vánocům patří stejně jako rozbalování dárků, proto máme hlavně vánoční repertoár. Jsme ale schopni hrát i fanfáry, svatby a recepce. Měli jsme také několik koncertů komorní hudby v kostelech.
V zimě je náročné hrát na jakýkoli nástroj. U dechů je to ještě těžší, že?
Naštěstí k nám v posledních několika letech byla zima milosrdná. Když je třeba minus dvacet stupňů, tak nejenže nástroje zamrzají, což umíme nějakým způsobem ošetřit, ale co už neošetříte, tak je pusa a nátisk. Kolegové z legrace říkají, že by Vánoce chtěli hrát v červnu.
Před Vánocemi hrajete stále stejný repertoár. Neomrzí se to?
Každý rok přidělám několik nových úprav koled. Lidé sice chtějí ty nejznámější koledy, ale pro zpestření vždy přidáváme něco nového. Je náročné nesklouznout do průměru, do stereotypu, ale zatím se nám to daří.
