Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Vídeň vyměnil za Úštěk a založil tu pěvecký sbor

  10:10aktualizováno  10:10
Hudební skladatel a dirigent Koloman Poľak odešel z Vídně a usadil se v Úštěku, kde z místních amatérských zpěváků vybudoval respektovaný pěvecký sbor. „Popravdě řečeno se mi lépe než s profesionály pracuje s amatéry, a právě s naším pěveckým sborem, který není pokažen vnějšími vjemy,“ říká Poľak o sboru, kde jsou zastoupeny všechny věkové generace od školaček, co sotva umějí číst, přes studenty, pány i dámy až po usměvavé babičky.

Koloman Poľak vedle dirigování úštěckých zpěváků organizuje hudební festival vážné hudby a sám hudbu skládá. | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

Co vás přivedlo do Úštěku?
Před necelými dvěma lety jsme s manželkou byli na návštěvě v severních Čechách. Když jsme uviděli Úštěk a jeho okolí, okamžitě jsme se do něj zamilovali a rozhodli jsme se, že tu nějaký čas zůstaneme. Úštěk je pro muzikanty a lidi, kteří se zabývají klasickou starou hudbou, velmi fascinující. Hrabě Špork z nedalekých Konojed se osobně znal s Johannem Sebastianem Bachem i Antoniem Vivaldim. Špork sám muzicíroval, organizoval koncerty a vytvořil jednu z největších hudebních knihoven ve střední Evropě. Své zámecké hudebníky z Konojed vyslal do Versailles, aby se jako první Češi naučili hrát na lesní roh.

Jak vznikl pěvecký sbor Úštěk?
V Úštěku nebyly od roku 1945 žádné pěvecké sbory, tak jsme to zkusili. Možná trochu naivně jsme na dveře kostela vyvěsili plakátek, že zakládáme pěvecký sbor. Přihlásilo se 18 zájemců. Počet zpěváků se za rok naší existence více než zdvojnásobil. Někteří zpěváci jsou z Litoměřic, jeden dojíždí dokonce 40 kilometrů.

Fotogalerie

Jak se vám, vystudovanému profesionálovi, pracuje s amatéry?
Má to své velké výhody i nevýhody. Při práci s profesionály je běžné, že se setkáte na třech zkouškách, zpěváci se vše doma naučí, pak se udělá generálka a večer je koncert. Popravdě řečeno se mi však lépe pracuje s amatéry, a právě s naším pěveckým sborem, který není pokažen vnějšími vjemy. Nacvičování je sice o mnoho delší, ale je také o mnoho intenzivnější. Máme časový prostor, kdy si můžeme hrát s dynamikou. Příkladem může být třeba vánoční Rybova mše, která se často nacvičuje tak, že se zpěváci sejdou těsně před koncertem na jednu generálku a hned večer se zpívá před lidmi. Tím se ale hudba ošidí o mnoho jemných nuancí a barev, se kterými si lze pohrát, když skladbu nacvičujeme delší čas. To je luxus, který nabízí amatérský pěvecký sbor – hrát si, zkoušet si nové věci a jít za hranice, za které jiní nechodí.

Ve vašem pěveckém sboru jsou všechny věkové generace od malých školaček přes studenty a dospělé až po staré babičky. Byl to záměr?
Nechtěli jsme se vymezovat, aby pěvecký sbor byl dětský, ženský nebo mužský. S námi si může zazpívat každý, kdo má chuť. Z hudební historie například víme, že Johann Sebastian Bach své slavné Matoušovy pašije (téměř čtyřhodinové náročné oratorium – pozn. red.) nastudoval s dětmi. To znamená, že i s dětmi se dá pracovat. Proto jsme nechtěli žádnou věkovou nebo jinou hranici. Jediná podmínka je mít hudební sluch a chodit pravidelně na zkoušky.

Odkud pocházíte?
Narodil jsem se v Košicích a v podstatě celý svůj život jsem prožil ve městech. Když jsem přišel do Úštěku, byl pro mě boží zázrak, když jsem uviděl zelenou trávu. Všude tam, kde jsem doposavad žil, jsem okolo sebe viděl pouze beton. Jako mladý v Košicích, pak na vysoké škole v Bratislavě, pak na studiích v Rakousku v Grazu a ve Vídni, kde jsme nakonec žili 16 let. Před rokem a půl jsme objevili severní Čechy a Úštěk. Dostal jsem mnohé nabídky, abych odtud odešel, třeba na konzervatoř do Prahy, ale odejít nechci, protože se nám tu líbí. A pokud jsou zde lidé, kteří nás mají rádi a kteří nás potřebují, tak vůbec nemám důvod odcházet.

Jaký obor jste studoval?
Na konzervatoři jsem studoval hru na klavír, dirigování a skladbu. Na vysoké škole jsem se pak věnoval už pouze skladbě. Povoláním jsem tedy hudební skladatel. Píšu komorní díla a skládám pro divadlo i pro film.

Jak vnímáte Čechy jako muzikanty?
Pořekadlo „Co Čech to muzikant“ už dávno neplatí. Časy, kdy se před 150 lety v každé rodině hrálo na klavír nebo na housle, jsou nenávratně pryč. Velkou vinu má televize, internet a Facebook. Česko má přitom veliké štěstí, že tu existuje taková instituce jako základní umělecká škola. To je velice vzácná věc, za niž je potřeba bojovat, aby se udržela. Například v rakouských hudebních školách musí učitel vyučovat čtyři žáky zároveň. Individuální hodiny je možné navštěvovat pouze u soukromých učitelů, ale to si může dovolit jen málokdo. Kvalita českých hudebníků je na světové úrovni. V Evropě i ve světě patří mezi žádané umělce. Je jich však velice málo. Některé koncerty se tak musí dohadovat 18 až 20 měsíců dopředu.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Eskorta přivádí Viktora Yanchiho k chomutovskému soudu.
Falešným dolarům se po nákupu auta odlepil roh, kupec dostal tři roky

Na tři roky do vězení poslal chomutovský okresní soud devětadvacetiletého Viktora Yanchiho z Ukrajiny. Loni v únoru zaplatil prodejci za auto falešnými...  celý článek

Barbora Suchanová s glukometrem, který tým vyvinul. Je velký jako platební...
Klíčem úspěchu bylo poznat soupeře, říká spoluautorka oceněného glukoměru

Trojice českých studentů vytvořila výjimečný měřič cukru v krvi dětí. S vynálezem vyhráli mezinárodní soutěž Microsoft Imagine Cup v americkém Redmondu. Na...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Senior postřelil nelegálně drženou zbraní dva sousedy, měli spor

Sousedské spory v Bezděkově na Žatecku vyvrcholily v pondělí ráno střelbou. Třiasedmdesátiletý muž nelegálně drženou zbraní trefil své dva známé. Policie ho...  celý článek

Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran
Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran

Člověk, který vybočuje nejen svým osobitým stylem, ale také svými kritickými názory.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.