Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Žáky v Krupce učí na piano žena, která hrála na zaoceánských parnících

  6:53aktualizováno  6:53
Po konzervatoři vyhrála Pavla Vasserbauerová konkurz do kapely na zaoceánském parníku. Brázdila kalifornské pobřeží, ale hrála i v Ománu či Jižní Americe. Za 10 let vystřídala 10 velkých parníků, na nichž jako pianistka lodní kapely hrála pro pasažéry. MF DNES zajímalo, jak se jí na lodi žilo.

Pianistka Pavla Vasserbauerová. | foto: Michal Dvořák, 5plus2.cz

„Na souš mě přivedlo až mateřství,“ říká 42letá žena, která s mexickým manželem „zakotvila“ v Hrobě na Teplicku.

Jak se absolventka teplické konzervatoře a studentka hudební výchovy na ústecké univerzitě ocitne na zaoceánském parníku?
Kamarád z kapely přišel s tím, že se zúčastníme konkurzu na lodní hudební skupinu. Jenže na lodi nepotřebovali celou kapelu, tu už měli. Chtěli jen pianistu. Takže já vyrazila do Kalifornie, zatímco mí spoluhráči zůstali na břehu.

Pavla Vasserbauerová

Hudební zkušenosti v současnosti předává publiku i v klubech po celém Česku prostřednictvím svých dvou kapel. Nejprve založila Wasserband, ale protože jeho členové hrají na lodích, scházejí se sporadicky. Druhá kapela je Banda de Contenedor neboli Skupina z popelnice. Její bubeník totiž hraje na různé recyklované materiály a zní to jako polní kuchyně. Skupina míchá hlavně jazz a latinu.

A vy jste měla spoluhráče nové. Zapadla jste snadno?
Vůbec. Sice jsme si rozuměli jazykově, kapelu tvořili Ukrajinci, Rusové a Slovák. Hudebně jsem se ale jako vystudovaná konzervatoristka nechytala, uměla jsem sice noty, ale neuměla jsem improvizovat. A protože se na lodi hrála americká klasika, improvizace se očekávala. Připomínali mi, že jsem nahradila nejlepšího pianistu z Petrohradu - který ale chlastal. Bylo to drsné, chtěli mě vykopnout, ale nakonec jsem to ustála.

Jak jste přijala lodní režim?
Naštěstí nešlo o loď, která by plula přes oceán. Brázdili jsme kalifornské pobřeží a každý večer jsme kotvili v jiném městě. První měsíc byl ale přesto jedním z nejnáročnějších v mém životě. Zjistila jsem, že kromě hudby se nechytám ani v angličtině, navíc se každý den konal záchranářský dril. Každý člen posádky má totiž své úkoly pro případ nehody, které si musí zautomatizovat. Bylo to jako vstup do armády.

Byla jste jediná žena v kapele. Dělalo to dobrotu?
Poprvé jsem byla jediná žena široko daleko, dnes už jsou muzikantky v lodních kapelách běžné, někde dokonce převažují. Rušivým elementem jsem nebyla, dávala jsem si totiž na vztahy pozor. Lidé v kapelách se ale poměrně rychle střídali, kolem mě se mihla třeba stovka muzikantů, takže ponorková nemoc nehrozila.

Pianistka Pavla Vasserbauerová.

Měnil se váš repertoár, nebo jste hráli večer co večer to samé?
Některé show jsou ve stylu Ein Kessel Buntes, které jedou do omrzení pořád dokola. To je na odstřel. Ale jinak se programy mění. Na některých kotvištích přicházejí na loď místní umělci s vlastní produkcí.

Podařilo se vám do kapely vnést i český vliv?
Na jedné lodi jsem měla své recitály, protože kapelník byl nadšený z toho, že hraju klasiku. Takže lodí zněl Dvořák nebo Martinů. Jinak jsem ale české vlivy neprosazovala, naopak jsem se snažila vstřebat americké standardy.

Kam všude vás vlny donesly?
Plavili jsme se hlavně podél amerických břehů, ale zavítali jsme i do Indie, Ománu nebo Jižní Ameriky. Tam mě přepadli. Jely jsme v Uruguayi s kamarádkou na lodních kolech, projížděly jsme kolem dvanáctiletých kluků a oni najednou přistoupili a shodili mě na zem. Držela jsem se kola a křičela, nakonec mi ho vyrvali. Kamarádka jim ho vrazila do ruky sama. Naskočili a ujeli. Říkala mi, že nikdy nesmím křičet ani se bránit. Kdyby měli nůž, tak mě prý zapíchnou.

Na jedné cestě jste poznala svého nynějšího přítele, otěhotněla a vaše lodní zkušenost se chýlila ke konci. Těšila jste se na souš?
Celé to vyplynulo tak nějak přirozeně. Můj poslední kapelník byl hrozně nepříjemný, s každým měl spory. Jeden čas se vozil i po mně. Ale jak jsem byla těhotná, už mi to bylo jedno. Na lodi to smrdělo a já se starala jen o to, abych nenazvracela do piana.

Váš přítel se jmenuje Vladimir, ale je to Mexičan. Má nějaké slovanské předky?
Vůbec ne. Jméno má po Leninovi a v Mexiku není jediný. O komunismu se s ním ale bavit nemůžu, protože mu chybí přímá zkušenost. Nezažili tu hrůzu. Říkám mu, ať na mě s marxismem nechodí, a on to naštěstí chápe. Do Čech šel za mnou rád, nikdy netoužil po životě v Mexiku.

Dnes učíte na krupské základní umělecké škole. Je těžší zaujmout místní děti, nebo opilé Američany na lodi?
Vyjde to asi nastejno. Záleží na tom, jakou hudbu hrajete a jaké děti nebo publikum zrovna máte. Učím zatím čtvrtým rokem a jsem do té práce naprosto zapálená. Lidé si myslí, že když někdo umí hrát, tak to umí i naučit. Tak to ale vůbec není.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Zámky zamilovaných na mostě přes Čertovku nedaleko Velkopřevorského náměstí.
Zhrzení milenci ničili most u Chomutova, zámky lásky proto zmizely

Ze zábradlí mostu v Bezručově údolí u Chomutova zmizely zámky, které sem připevňovali zamilovaní jako symbol své lásky. Město je nechalo odstranit, protože...  celý článek

V Jihlavě ještě pár heren navzdory antihazardní vyhlášce přetrvává. Stojí v...
Muž zavřený v herně prohrál tržbu, pak zavolal z okna, ať mu otevřou

Osmatřicetiletý muž se v Mostě zřejmě úmyslně nechal zamknout v jedné místní herně. Ukradl tržbu z pokladny a skoro celou ji tam na automatech prohrál. Pak...  celý článek

Místo nehody u autobusové zastávky v Hrobu. Díra na boku zdi je po nárazu auta.
V Hrobu řídil bratr patnáctileté, zní z Facebooku. Policie to prověřuje

Vyšetřování úterní nehody v obci Hrob na Teplicku, kde auto srazilo dívku s kočárkem, se zřejmě protáhne. Na sociálních sítích se totiž začaly objevovat...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.