Pavel Vrbka s vlastnoručně vyrobeným modelem jednoho z trabantů v měřítku 1:2.

Pavel Vrbka s vlastnoručně vyrobeným modelem jednoho z trabantů v měřítku 1:2. | foto: Pavel Křivohlavý, 5plus2.cz

Muzeum nostalgie ukazuje auta z NDR i plně vybavený socialistický krám

  • 0
V Terezíně otevřeli Muzeum nostalgie. K vidění jsou v něm východoněmecká auta, krabičky na mýdlo, ale i plně vybavený obchod z doby před 30 lety. Muzeum založil dřevomodelář Pavel Vrbka. „Stále sbírám a zachraňuji. Když se někdo chce zbavit něčeho starého a zajímavého, rád se na to podívám,“ říká.

Ve sbírce nedávno otevřeného muzea má automobilové veterány, ale i měchové fotoaparáty, kočárky, vrtačky, mixéry, hračky, panenky a jeden z prvních notebooků.

Mezi Vrbkovy nejoblíbenější exponáty patří východoněmecká invalidní tříkolka Simson Duo, Trabant Tramp nebo vlastnoručně vyrobené modely vozítek všeho druhu v měřítku 1:2.

„Muzeum nostalgie je koncipované tak, aby si tu každý od dětí po důchodce našel, co ho zajímá,“ podotýká Vrbka.

Jak vznikla myšlenka na muzeum?
Po povodních v roce 2002 jsem koupil první trabanty a začal zachraňovat různé vraky. Později přibývaly další věci, až nakonec sbírám všechny předměty denní potřeby z poválečné doby. Nic nehledám cíleně, spíš zachraňuji to, co někdo vyhodí. Nelíbí se mi, že to, co bylo poctivě vyrobené, leží nyní na hromadě šrotu nebo v popelnici. A protože mnozí lidé si na staré a kvalitně vyrobené věci rádi zavzpomínají, založili jsme Muzeum nostalgie.

Sídlíte v zajímavých prostorách starého opevnění v Terezíně, jak jste se sem dostali?
Původně jsme s manželkou chtěli pořídit budovu staré sušárny, ale na to se nám nepodařilo sehnat finance. Později se objevila šance dostat se do prostorů v Kavalíru 2. S expozicí jsme začali ve třech místnostech, které jsme během instalace rozšířili o další dvě. Už nyní však víme, že budeme potřebovat ještě další, ve které uděláme depozitář a místo na tematické výstavy.

Vystavujete starší Trabant 600, novější verzi 601, ale i méně známý model Trabant Tramp. Mohl byste ho představit?
Trabant Tramp není tuning, ale sériová výroba terénního modelu, který má plátěné dveře i střechu. Při jízdě bez dveří vám pak vlají i tkaničky od bot. Modely Tramp se vyráběly jak ve vojenské verzi, tak v civilní. Do „civilu“ šlo však jen asi 10 tisíc kusů.

Máte i vozítko, které se vymyká všem kategoriím. Co to je?
Říkám mu Traborex a celý jsem ho postavil sám. Vozidlo je inspirováno Velorexem, ale nepoužil jsem z něho žádnou součástku. Podvozek má trubkový, hnací agregát je z trabantu a přední blatníky pocházejí ze staré hasičské stříkačky. Je to kříženec, ale mně se líbí.

Ve vaší sbírce nechybějí ani zajímavé motorky...
Cíleně jsem sháněl jediný motocykl, a to Simson Schwalbe. Peněz moc nebylo, tak jsem přes internet koupil plný vozík náhradních dílů a motorku jsem z toho poskládal. Další motorky jsem až na pár výjimek zachránil před sešrotováním, třeba Jawu 21 s původními krátkými řídítky zvanými „prasečí kost“.

Vedle dobových exponátů vystavujete také zajímavé modely, vyráběl jste je sám?
Vždycky jsem rád modelařil, musím totiž pořád něco dělat. Nejraději vyrábím velké plechové modely. Měřítko 1:2 znamená, že modely jsou poloviční oproti skutečnosti. Odvíjelo se od rozměru koleček, jež se dala sehnat. Nejčastěji vytvářím zmenšeniny aut či motorek, které vlastním.

Muzeum nostalgie

  • je nejmladším muzeem v kraji, otevřelo 19. listopadu
  • sídlí v pevnostním bastionu Kavalír 2 v ulici Pod Hradbami v Terezíně
  • otevřeno má každou sobotu a neděli od 10 do 16 hodin. Mimo tyto dny si muzeum lze prohlédnout v odpoledních hodinách po předchozí telefonické domluvě
  • zakladatel muzea své sbírky stále doplňuje, je proto možné mu darovat nepotřebné staré předměty. Volat lze na tel. 603 772 550 či psát na e-mail trabantolog@seznam.cz

Zajímavá je i část výstavy pojatá jako stodola s rozmontovaným Wartburgem 311 a množstvím různého nářadí...
Mým snem bylo postavit si v muzeu stodolu se vším nepořádkem, který k tomu patří. Velmi rád si totiž prohlížím staré dílny a kůlny s jejich zaprášenými poklady. Trochu této atmosféry s provozním nepořádkem jsem chtěl přenést i do naší expozice. Diváci tak mohou nakouknout do stodoly, kde je odstavené staré rozdělané auto, které chtěl někdo opravit a už to nedokončil. V jednom koutě jsou balíky slámy a ve druhém malá dílnička s ponkem, ručními vrtačkami a podomácku vyrobený soustruh, který kdysi používal můj dědeček.

Máte tu i plně vybavený obchod, kde se zrodila tato myšlenka?
Začalo to tím, že jsem ve šrotu našel staré drátěné nákupní košíky. Pak jsem objevil velký kafemlýnek, jaké si pamatujeme z obchodů z doby před třiceti lety. Dlouho jsem hledal starou pokladnu, trvalo mi to tři roky. Nakonec jsme podle dobových fotografií vyrobili prodejní pult.

Jak na vaši sběratelskou vášeň pohlíží manželka?
Žena mi se sbíráním pomáhá. Také se výrazně podílela na tvorbě muzea a dnes je jeho provozní vedoucí a pokladní. Poslední tři měsíce, kdy jsme muzeum vybavovali, jsme zde po práci trávili každé odpoledne. Dále nám pomáhá Milan Rudík, který je historikem muzea a jednatelem našeho spolku.