"Vzpomínám si, jak jsem byl vyděšený. Sedl jsem si na první volné místo a vůbec jsem netušil, že to je vedle velkého raubíře," vzpomíná komik a zpěvák Vladimír Hron.
Brzy se ale otřepal a ve zlobení za svým spolužákem nezaostával. Hned první den si na výzvu paní učitelky, aby se ničeho nebál a choval se jako doma, dal nohy na stůl. Dostal za to svůj první výchovný políček.
Vladislav Raška vždy vyčníval. Své spolužáky přerostl už v první třídě a k nejvyšším patřil i během svého dalšího školního života. Dnes je primátorem šedesátitisícového Děčína.
Osud některých lidí může určit i taková maličkost, jako kudy chodí do školy. Jaroslav Achab Haidler si poprvé nesl svůj slabikář kolem bývalého kina Revoluce. V té době ještě nikdo nevěděl, že za několik let se z kina stane Činoherní studio a z Jaroslava jeho ředitel.
Škola se může stát pro někoho celoživotním působištěm. Na své začátky vzpomíná i rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Iva Ritschelová: "Nejvíce si vybavuji paní učitelku Drahorádovou. Byla fantastická. Jsou to právě učitelé na nejnižších stupních, kteří ovlivňují významně jejich další rozvoj."
Svůj první den ve škole na Střekově si přesně vybavuje ústecký archivář Vladimír Kaiser. "Kornouty se sladkostma měli jen tři spolužáci - Němci. A my, český kluci, jsme jim to hrozně záviděli," vzpomíná.
Nástup do školy vnímal jako velkou ztrátu svobody. "Možná proto jsem hned a často chodil za školu s jedním známým, metařem. Měl daleko vyšší vzdělání, než jeho profese vyžadovala, takže se s ním pěkně povídalo. Navíc mi dával různé poklady, co našel v popelnicích," říká Kaiser.
Primátor Teplic Jaroslav Kubera patří v senátu k nejvýraznějším politikům. V první třídě by to do něj ale nejspíš nikdo neřekl.
"Já nebyl nijak zvlášť hodné dítě, ale ani výrazný zlobil. Dovolili mi svačit při hodině, takže jsem neměl potřebu vyrušovat," říká.
Vzpomíná, že učitelé tehdy měli mnohem větší respekt. "Pamatuji ale, jak jednoho učitele vyhodili za to, že dal žákovi facku." dodává Kubera.
