Drobné netopýry si lidé pochvalují. Na půdách je zbavují komárů

Ochránci přírody v Českém Švýcarsku se těší z toho, že tam opět přibývá vrápenců malých, netopýrů, jimž na konci minulého století hrozilo vyhynutí. Ředitel národního parku Pavel Benda říká, že je to i díky dobrému přístupu lidí.

Vrápenci malí. | foto: V. Sojka

Drobní savci z rodu letounů tehdy byli kriticky ohroženým druhem, jejich počet se blížil k nule.

„Příčiny poklesu stavů tohoto dříve běžného druhu odborníci spatřují v minulosti, a to v používání pesticidů v zemědělství. Se změnou způsobu hospodaření se populace vrápenců malých opět zotavuje,“ hlásí Benda.

„Já ale tvrdím, že velký vliv má na i lidská tolerance,“ poukazuje ředitel Národního parku České Švýcarsko na vazbu vrápenců na lidské stavby.

Lidé se totiž podle něj zbavili předsudků a už vědí, že vrápenci stejně jako jejich příbuzní netopýři jsou neškodnými savci, kteří se živí jen hmyzem.

Vrápenci malí

• jsou to drobní létající savci, kteří pro orientaci v prostoru využívají echolokace, tedy odrazů zvuku, jenž vydávají
• na rozdíl od netopýrů ho vrápenci vyluzují nosem, který má tvar podkovy

Nechávají jim proto už volný přístup do klidných půdních prostor, kde si netopýři zakládají letní kolonie, a neruší je ani v zimovištích, která se nacházejí ve sklepích, starých štolách a jeskyních kaňonu Labe.

„Zejména v létě se pak vrápenci za tyto podmínky odvděčí zkonzumováním velkého množství hmyzu, hlavně komárů,“ upozorňuje Benda.

Vrápence i jejich příbuzné netopýry vědci sledují nejen v Českém Švýcarsku už řadu let. Data shromažďují jak tradičním sčítáním početních stavů na zimovištích a v letních koloniích, tak i pomocí tzv. BAT detektorů.

Celí se zahalují do letových blan

Detektory zachycují ultrazvuk, který letouni vydávají. Zvukové záznamy pak umožňují určení nejen počtu, ale i jednotlivých druhů žijících na vybraných lokalitách.

Letošní potvrzené výskyty vrápenců jsou z teplejších oblastí Děčínska, letní kolonie samic, které v červenci rodí mláďata, byly letos zaznamenané v Malé Veleni, Arnolticích, u Vysoké Lípy a v Janské.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Velikost kolonií čítá od několika desítek až po nižší stovky samic. „Dosud pocházely poznatky o přítomnosti vrápenců zejména ze zimovišť, kde se však vyskytovali pouze v řádech jedinců,“ říká Benda.

Vrápenci malí jsou pro někoho odpudivě vyhlížející tvorové (ještě donedávna mnozí lidé dokonce věřili, že netopýři sají krev), pro jiného sympatická zvířátka.

Zimující vrápenci jsou dobře rozeznatelní od jiných druhů, neboť se jako jediní celí zahalují do letových blan. Právě během zimování jsou přitom nejvíc citliví na rušení, při předčasném probuzení mohou spotřebovat až tolik energie, že uhynou.