Starožitný motorák se plazí do prudkého kopce rychlostí 30 kilometrů za hodinu. Pro řev motoru sotva slyším, co mi vypráví cestující naproti. Ne, to není stížnost na nepohodlí vlaků Českých drah. Naopak, tak vypadá romantika na první muzejní železnici v České republice.
"Proslýchá se, proslýchá, že tuhle dráhu zruší, jářku pane čéesdé, vždyť tomu kraji sluší," tak zněl rým z písně ústecké skupiny C-Studio, která se stala v roce 1978 protestsongem milovníků romantiky proti rušení unikátní horské dráhy v Českém středohoří.
Úředníky ČSD však skladba neoblomila a turisty oblíbená lokálka byla definitivně odepsaná. Polovinu z dvacetikilometrové trati stačily dráhy dokonce rozebrat. Záhy ale vznikl kroužek přátel železnice při Okresním vlastivědném muzeu a další likvidaci pozastavil.
O HISTORII ZUBRNICKÉ LOKÁLKY ČTĚTE ZDE. |
"Trať už byla zarostlá, když jsme se o ní začali zajímat. Tehdy nás ale ani nenapadlo, že bychom někdy obnovili provoz. Chtěli jsme jen na nádraží v Zubrnicích vybudovat malé železniční muzeum. Požadovali jsme alespoň 200 metrů kolejí, abychom měli kde vystavit pár historických vagónů," vzpomíná na začátky Jiří Matějka tehdy pracovník muzea, dnes důchodce.
Výpravčí Milan Křiklava v motorovém voze lidově nazvaném Hurvínek.
Sedíme spolu na dřevěné lavici zrenovovaného motoráčku z roku 1951. Dieselový motor, který máme přímo pod podlahou vibruje, až nám chvílemi jektají zuby. Vyrazili jsme ze střekovského nádraží a míříme do Velkého Března. Tudy ale jezdí osobní vlaky běžně.
Obnovení tratě trvalo hrozně dlouho, shodují se pamětníci
"Jízdenky prosím!" žádá průvodčí v historické uniformě a klasickými kleštičkami nám proštípl pamětní list. Na velkobřezenském nádraží s námi chvíli "šíbují" posunovači a teď to má přijít. Výhybka nás nasměrovala ke koleji oddělené bránou. Skrz ní nevjel normální vlak celých 32 let. Trať slavná z filmů Páni kluci nebo Rebelové zažívá zmrtvýchvstání.
Hned za nádražím ve Velkém Březně musí totiž vlak zdolávat strmé stoupání. Během pár okamžiků hluboko pod sebou nechává řeku Labe a stáčíme se do hor. Stoupání nepolevuje, motorák táhne svůj náklad na plný výkon, přesto nejedeme nijak rychle.
Motorový vůz Hurvínek při jízdě u obce Leština.
"Jezdil jsem tudy za mlada a zažil jsem, jak strojvedoucí za jízdy vystoupil, utrhl hřib u kolejí a ještě stačil naskočit do posledních dveří vlečňáku," komentuje rychlost pamětník Karel Ficenec.
Šnečí tempo rozhodně není na škodu. Z okna je na co koukat. Přes koleje přebíhají dva mufloni, kteří udiveně sledují vlak. Zvěř tu dávno odvykla na pravidelný železniční provoz. Kromě nyní zprovozněných šesti kilometrů z Velkého Března do Zubrnic pohltil na zbylých úsecích koleje les.
"Trvalo to strašně dlouho. Jsme tady už jen dva, kteří stáli u úplných začátků. Náš kamarád Honza Vyhnálek, který jako pedagog stavební průmyslovky nadchnul pro rekonstrukci trati řadu svých studentů, se toho, o čem tak dlouho snil, nedočkal. Zemřel letos, alespoň jsme po něm pojmenovali náš zubrnický expres," podotkl nejstarší člen železničního spolku Bohumil Krivý.
