Příležitost zalétat si postaru využilo na Rané 20 nadšenců.

Příležitost zalétat si postaru využilo na Rané 20 nadšenců. | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

Nadšenci se nechali vystřelit v replice větroně. Jako za starých časů

  • 6
Příležitost zalétat si postaru využila o víkendu na Lounsku dvacítka nadšenců v rámci 3. ročníku Jarního ranského gumování. Osm mužů pomocí gumového lana vystřelilo unikátní repliku větroně Schulgleiter SG 38.

Pod vrchem Raná o víkendu zněly rozkazy, které tam bývaly běžně slyšet v době československého poválečného plachtění.

„Připraveni?“ ptá se instruktor. „Připraveni!“ zní odpověď sborově. „Táhnout... raz, dva, tři, čtyři... běžet... běžet! Pustit...,“ vydává další povely.

Někdy větroň poskočil do výšky, jindy jen klouzal několik metrů po trávě.

V počátcích plachtění se nováčci učili létat na jednoduchém školním kluzáku, který čtyři až osm lidí vystřelilo na gumě do vzduchu. Instruktor na studenta mluvil, případně ze země halekal, co má dělat.

„Tento typ větroně byl konstruovaný hlavně na nízké a krátké lety. Když po několikadenním výcviku student dokázal zvládnout přímočarý klouzavý let, obdržel plachtařský odznak s jedním rackem a pokračoval v další úrovni výcviku,“ popsal začátky výcviku Tomáš Mezera z pořadatelského Plachtařského old-timer klubu.

Ve své době byl rozšířeným výcvikovým strojem kluzák německé konstrukce Schulgleiter SG 38, ve kterém pilot seděl na sedačce v otevřeném prostoru. Aeroklub Raná se může jako jediný v Česku pochlubit letuschopnou replikou.

Let vyžaduje notnou dávku odvahy

K usednutí na dřevěnou sedačku, kdy před sebou vidíte jen knipl a své nohy, k tomu musí mít člověk notnou dávku odvahy.

„Je to jako sedět na bidýlku. Před prvním startem jsem měla strach, ale ten pocit po je skvělý. Snad se při dalším letu odlepím od země,“ svěřila se sedmnáctiletá Soňa Kernerová.

Rozpohybovat stroj, který sám o sobě váží kolem 120 kilogramů a s pilotem ještě o několik desítek kilo více, je fyzicky náročně i pro osmičlenné družstvo. To se řídí pokyny instruktora, nejdříve jde a pak s lanem běží a snaží se ho co nejvíce natáhnout. Ne vždy se podaří větroň nad zem dostat.

Záleží na spoustě faktorů. Hmotnosti pilota, síle větru, tahu gumy. Při startu na rovině se pilot může dostat do výšky až kolem tří metrů.

„Ovšem když na něj sedne stokilový chlap, nechová se, jak by měl, a nemusí ani vzhlédnout. Při startu ze svahu jde výška nahoru a let trvá déle,“ přibližuje Mezera.

Unikátní není jen výcvikový stroj, ale i gumové lano. „Je to originál z druhé světové války. Předchozí se nám přetrhlo a sehnat nové dalo pořádnou práci. Dokonce jsme tři roky akci nepořádali, než jsme sehnali nové,“ přidává zajímavost Mezera.