Karel Poplštein ukazuje na pozemek, který patří městu, ale to se o něj nestará.

Karel Poplštein ukazuje na pozemek, který patří městu, ale to se o něj nestará. | foto: Tomáš Kassal, MF DNES

Muži patřil třicet let sousední pozemek, město mu o tom neřeklo

  • 3
Karla Poplšteina z Podbořan trápí sousední pozemek patřící městu, z kterého mu na jeho zahradu padají větve či bodláky. Město mu pozemek chtělo prodat, ale důchodce to odmítl. Parcely se totiž před časem složitě zbavil poté, co zjistil, že mu 30 let patřila, aniž by o tom věděl.

"Byl jsem na podzim i za starostou, abych ho požádal, jestli by se nemohli starat o svůj majetek s péčí řádného hospodáře. Slíbil to, ale nikdo se od té doby neukázal," zlobí se Poplštein.

"Dřív jsem to uklízel sám, ale teď už to nejde," vysvětluje sedmdesátiletý pán. Problémy způsobuje skalka s několika borovicemi, keři a kameny. Radnice plánovala, že vše vybagruje.

"Když se před třemi lety stavěla nová silnice, chtěli jsme to celé zrušit, ale proti byli zase lidé z protějších domů," upozornil podbořanský starosta Radek Reindl.

"Nyní je situace taková, že nemáme veřejné pracovníky, nemá to kdo uklidit. Veřejná služba nefunguje, jak jsme čekali. A někoho objednávat za veřejné peníze? To nejde, máme jiné priority. Ale někoho tam pošleme," slíbil Reindl.

Starosta navíc Poplšteinovi nabídl, že mu město pozemek těsně sousedící s jeho zahradou prodá. To ale důchodce odmítl. Není divu. Před pár lety byl totiž rád, když se ho složitě zbavil. Předtím za 108 metrů čtverečních třicet let platil daň, aniž věděl, že skalka je vlastně jeho.

Senior třicet let nevěděl, že mu pozemek patří

Vše začalo v roce 1977, kdy tehdejší Městský národní výbor Podbořany chtěl od manželů Poplšteinových koupit část jejich zahrady. Ta byla na kraji města, kde výbor plánoval stavět nové domky.

"Byl jsem upozorněn, že když jim to neprodám, tak mi pozemek vyvlastní," vzpomíná Poplštein. Když jednou viděl, že už mu dělníci zbourali plot, smlouvu podepsal. Za 116 metrů čtverečních dostal 1 666 korun jako náhradu. Navíc mu výbor nabízel jiný sousední pozemek, o rozloze 108 metrů čtverečních – právě ten, který jej dnes trápí.

"Odmítl jsem ho, je to uvedené i ve smlouvě," vzpomíná Poplštein. Jenže výbor mu bez jeho vědomí pozemek na katastrálním úřadu připsal.

Důchodce to zjistil až v roce 2007. Tehdy si na okraji zahrady hloubil studnu a z projektu se dověděl, že pozemek, který nechtěl, mu už třicet let patří. A že drátěný plot neohraničuje jeho pozemek, ale dělí mu jej na dvě různě velké části.

"Musel jsem chodit na katastr a úřad a dokazovat, že mi patří něco, o co jsem nestál," popisuje Poplštein, jak se zbavoval nechtěné skalky. Naštěstí mu z roku 1977 zůstala na stroji psaná kupní smlouva, v níž je výslovně napsáno, že pozemek odmítl. Není proto divu, že nyní nemá o zarostlý svah zájem.