Jde o mimořádně náročnou kategorii, kterou příliš týmů nedělá. Původně měla startovat tři družstva, ale nakonec do toho šel český tým a domácí Rumuni.
Martina Vokálová s fenkou Rivou.
„Během dvou dnů musejí psovodi zvládnout stopu, jež tam byla hodně náročná a dlouhá, dále vyhledávání v sutině a poslušnost. Pro psy je to hodně fyzicky náročné,“ popisuje Vokálová.
Český tým ve složení tří psovodek a vedoucího, jímž byl manžel Moniky Leoš Vokál, prokázal, že čeští psovodi a záchranářští psi patří k nejlepším na světě. „Soupeř byl na domácí půdě, o to víc jsme chtěli vyhrát,“ říká Vokál.
Speciálně na tyto závody se psovodka se sedmiletou fenkou německého ovčáka Rivou, rodokmenovým jménem Rýba z Herodesova domu, připravovala několik měsíců čtyřikrát v týdnu.
Trénink musí psa bavit
Trénink musí být pestrý, aby psa bavil, v terénu cvičily poslušnost, stopu a vyhledávání.
„Ostatní tři kolegyně z týmu jsou každá z jiného koutu republiky, příprava pak byla na každé z nás samostatně. Před závody jsme se viděly třikrát, abychom se sehrály a probraly strategii,“ vypráví Vokálová.
Manželé Vokálovi se výcviku záchranářských psů věnují přes dvacet let. S výcvikem psů měli zkušenosti již předtím, k záchranařině je přivedla touha pomáhat.
„Každý psovod chce vyjet na misi s perfektně vytrénovaným psem. V poslední době ale není snadné se k takovému úkolu dostat, přednostně jdou profesionální psovodi,“ vysvětluje Vokál, který je řidičem z povolání.
V říjnu republikové mistrovství
Mezi nejosvědčenější plemena psů-záchranářů patří německý a belgický ovčák, retrívři a ohaři. Ovšem rozhodujícím kritériem není rasa, úspěšné může být i malé plemeno či kříženec.
Pes musí být k záchraně povahově předurčený. Hlavně musí mít zájem o člověka. Příprava psa na nejjednodušší zkoušku trvá okolo 350 hodin.
Pak absolvuje vyšší zkoušky a specializace na sutinové hledání, vodu či laviny. „Je to celoživotní zdokonalování,“ dodává Vokálová.
Své dovednosti poměří záchranářští kynologové 1. října na republikovém mistrovství ve Chbanech.
