Město se dům snaží prodat od roku 2011, kdy už strážníci v Matiční ulici byli zbyteční, a odešli proto do služebny v komplexu Corso v centru čtvrti Krásné Březno. Tehdy byla vyvolávací cena domu 824 tisíc korun, nyní už ho město nabízí za necelých půl milionu. Do konce prodeje zbývá týden, na nabídku však nikdo nezareagoval.
„Byl jsem to tu ukázat snad jen jednou, před čtyřmi lety. Není o to zájem, je to na špatném místě,“ říká technik Jan Hodný.
Budova je ve stále horším stavu. Hned po otevření vstupních mříží a dveří zeje uprostřed cesty velká díra. „Kovový poklop ukradli sběrači kovů. Po povodních v roce 2013 jsme to tu nechali větrat a oni se sem dostali oknem,“ poznamenal Hodný.
Z původních obyvatel, kteří tu před patnácti lety žili, nezbyl v této části Matiční ulice nikdo. Jeden ze tří rodinných domů, které tehdy město za peníze od vlády od starousedlíků vykoupilo, je však opět obydlený.
„Bydlí nás v domě celkem osm. Žije se tu dobře, je tu klid,“ svěřila se Nikola Poláková, která se přistěhovala se svou sestrou Nelou do domu vedle bývalé služebny.
Obvod by chtěl pavlačové domy zbourat
Ve třetím vykoupeném domě má svůj Nízkoprahový klub Nový svět nezisková organizace Člověk v tísni. Denně sem chodí 20 až 30 převážně romských dětí. Mohou si tu napsat úkoly, pracovat s počítačem, hrát si nebo sportovat.
Kauza MatičníZděný plot v Matiční ulici, který měl oddělovat problémové obyvatele činžáků od starousedlíků, stál od 13. října do 24. listopadu roku 1999. Plotem se zabývala česká vláda i prezident Václav Havel, do Matiční jezdily zahraniční delegace. Město Ústí nad Labem plot nechalo zbourat poté, co mu vláda slíbila 10 milionů korun na vykoupení tří rodinných domků od starousedlíků a na sociální programy. Plot je nyní součástí ústecké zoologické zahrady, jeden jeho díl je ve vlastnictví ústeckého muzea. Připomíná podle historiků události, které Ústí nad Labem dostaly na stránky médií v celém světě. |
„Fungujeme tu necelý rok a za tu dobu jsme našli práci pro sedmnáct lidi z vyloučených lokalit Ústí,“ říká pracovnice projektu Sociálně vyloučené lokality Ústeckého kraje Veronika Jelínková, která do klubu jednou týdně dochází.
Naopak všechny tři problémové pavlačové domy na druhé straně ulice jsou prázdné. Neštěmická radnice po kauze s plotem přestala v činžácích prodlužovat nájemní smlouvy, takže lidé postupně odešli.
„Dva domy patří nám, jeden Českým přístavům. Před rokem jsme všechny vchody a okna nechali zabetonovat, aby se do nich nestahovali bezdomovci a sběrači kovů,“ řekla Ilona Güttnerová z odboru evidence pozemků neštěmické radnice.
Kolem domů je stále velký nepořádek, do jednoho z nich se dá i vlézt, cihly někdo vyboural. „Také tam občas hoří,“ uvedla Nikola Poláková.
Ústecký městský obvod by chtěl domy zbourat a udělat změnu v územním plánu. Místo by pak nabídl ke komerčnímu využití. Mohl by tam být například další autosalon, jeden už totiž v sousedství je.
Bývalo tu krásně, říká pamětnice
Matiční ulice bývala krásnou částí města. „Babičky tu měly svůj altánek a záhonky s růžemi. Ráda jsem tam chodila,“ vypráví Jiřina Pulchartová, která bydlí v odlehlé části Matiční ulice oddělené od problémového místa rušnou výpadovkou na Děčín.
Do Matiční ulice se přistěhovala za manželem v roce 1962 a vychovala tu syna. „Tehdy tu bydlelo asi deset romských rodin, kluci se kamarádili a chodili spolu na fotbal. Ale asi před čtyřiceti lety se sem začala stěhovat různá individua. Začala to tu být ‚kongo‘,“ vzpomíná Pulchartová.
Radnice nakonec do činžáků začala sestěhovávat neplatiče a problémy tím vygradovaly. Nepřizpůsobiví dělali nepořádek, řvali po nocích a starousedlíci nemohli spát.
„Báli jsme se ozvat, syn říkal: Mami, buď zticha, nebo nám vytřískají okna. Řvali, že nás vyhuběj,“ líčí Pulchartová.
V říjnu 1999 radnice začala stavět betonový plot, který měl obyvatele činžáků oddělit. Vydržel jen něco málo přes měsíc, než ho radnice na nátlak vlády a Evropské unie zase rozebrala a udělala z něj oplocení zoologické zahrady.
