„Byl tichý, klidný, vůbec nevypadal na takového mafiána,“ vzpomíná soudkyně Jana Kurešová, která se s Putronem setkala v budově Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Luigi Putrone se narodil v roce 1961. Vyrůstal v přístavním městečku Porto Empedocle v provincii Agrigento na jihozápadě Sicílie. Jeho rodina byla zapojena do činnosti známé mafiánské organizace Cosa Nostra.
Luigi Putrone se už jako mladý stal hlavou krvavé odnože klanu. Zabývala se likvidací nepohodlných lidí, kteří donášeli policii nebo zločiny mafie vyšetřovali.
Italské soudy ho odsoudily celkem třikrát - pokaždé v jeho nepřítomnosti a pokaždé na doživotí. Podle nich například zastřelil vyšetřujícího soudce Antonia Saettyho a jeho syna a zapletený byl i do vraždy soudce Angela Rosaria Livatina. Když jeho klan získal důkazy o tom, že jeden z mafiánů spolupracuje s policií, Putrone unesl jeho syna a rozpustil ho v kyselině.
Na diskotéce si našel přítelkyni, obchodoval s parfémy
V Česku se Putrone ukrýval na pas Itala Umberta Bonfiglia, který ztratil doklady. „Seznámili jsme se na diskotéce, pak jsme se několikrát sešli na kávě a začali se vídat stále častěji,“ vzpomínala před lety jeho družka Nikol Horvátová.
Žili spolu v bytě panelového domu ve Vojanově ulici na ústeckém sídlišti Krásné Březno. „Vždy byl moc hodný. O tom, co se o něm říká, já nic nevím. O minulosti nikdy nemluvil a do Itálie jsem s ním nejezdila,“ zmínila Horvátová.
Putrone se v Ústí nad Labem živil prodejem italských parfémů. Obchod měl v ústeckém nákupním centru Labe. Firma se jmenovala René&Umberto, jeho společníkem byl René Slepčík. Ten tvrdil, že o skutečné identitě svého obchodního partnera neměl tušení.
Česká police prověřila i Slepčíkovu rodinu, zda Putronemu při jeho skrývání pomáhala. Podle mluvčí policejního útvaru pro odhalování organizovaného zločinu to ale vyšetřování neprokázalo.
Italská policie získala informace o Putroneho úkrytu až po několika letech, v roce 2005. V srpnu ho čeští a italští policisté zatkli ve chvíli, kdy si šel koupit do místního obchodu pečivo. Putrone byl tak zaskočený, že se nezmohl na odpor.
Po zatčení byl Putrone převezen nejprve na služebnu cizinecké policie v Teplicích, kde proběhly první výslechy. Dům byl plný českých policistů i těch z Itálie a Interpolu. Putrone seděl na židli a nad ním stálo ozbrojené komando. Výslech trval několik hodin, mafián toho ale moc neřekl. Přesně dokázal, co znamená omerta, v kodexu mafie zákon mlčení.
Místo vazby soudu navrhoval písemný slib, že neuteče
Když Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodoval o vazbě, okolí soudu bylo vyklizené. Nesmělo se tam ani parkovat, na střechách okolních budov číhali odstřelovači.
„Vůbec nebyl nervózní. Jako by byl smířený a čekal na to, že jednou ho dopadnou. Kdyby v jednačce nebyli ozbrojenci, ani by to nevypadalo, že jde o tak mimořádný případ,“ vzpomíná soudce Ondřej Peřich, který Putroneho poslal do vazby a následně rozhodl o jeho vydání do Itálie.
Nejvíc ho na Putronem zaujal jeho přístup. „Přestože věděl, co spáchal a že za to dostal v Itálii doživotí, navrhl, abychom nahradili vazbu písemným slibem, že bude k soudu docházet a nebude se vyhýbat vydávacímu řízení,“ poznamenal Peřich.
Putrone putoval do vazební věznice v Litoměřicích, odkud byl převezen na Pankrác. Mezitím Italové těsně před vypršením lhůty poslali do Česka žádost o jeho vydání. Mafián do rodné země nechtěl.
„Veškeré skutky, které jsou mu připisovány, popírá. Nevěří italským soudům, které jsou podle něj pod vlivem tamních zločinců - mafiánů. Ti ve snaze zachránit se před justicí lžou a vraždy házejí na něj,“ uvedl Putroneho obhájce Jiří Nedvědický. Ústecký krajský soud ale Putroneho 15. března 2006 do Itálie vydal.
V Itálii se Putrone přiznal u soudu i v knize
Po převozu do Itálie pak Putrone zcela obrátil. Před italský soud se poprvé dostal 2. října 2007 a bez vytáček vše přiznal.
„Tam, v České republice, jsem pochopil, jaké je to žít bez páchání a přijímání zla,“ zmínil život v ústeckém paneláku. Tvrdil dokonce, že se už v Ústí nad Labem chtěl přihlásit na policii a vzdát se.
„Poznal jsem tam jednu ženu. Přemýšlel jsem o tom, že budu spolupracovat, ale bál jsem se, že až ona pozná, kdo jsem, opustí mě,“ řekl před italským soudem.
Přiznáním viny to ale neskončilo. Svůj životní příběh podrobně vylíčil i v knize. Ta vyšla 18. února 2011 pod názvem „Sbohem, mafie“, s dovětkem „Luigi Putrone vypráví o sobě“ a podtitulem „Příběh o mafii, pokání a chuti stát se novým člověkem“.
Za spolupráci s vyšetřovateli trest klesl na 7 let a 4 měsíce
Putrone v knize líčí, jak ve čtrnácti letech pracoval jako zedník, pak ale podstoupil iniciační obřad a stal se členem mafie. Následují vydírání a vraždy. Celkem jich má podle italských vyšetřovatelů na svědomí devět a u desítek dalších byl. V roce 1993 se stal šéfem své „rodiny“ ve městě Porto Empedocle.
V knize Putrone například vzpomíná na usmíření se Stiddou, konkurenční mafiánskou organizací rozšířenou v několika sicilských provinciích. „Sice byla uzavřena dohoda a usmíření, ale ve skutečnosti to byla bouda. My z Cosa Nostry jsme je měli dál tajně zabíjet, aniž bychom vzbuzovali podezření,“ líčí.
Autoři knihy Gerlando Cardinale a Gero Tedesco uvádějí, že Putroneho svědectví je důležité hlavně proto, že přispívá k odstranění falešných představ o mafii a jejích členech.
„Ten muž s chladnýma očima, velkýma rukama a minulostí zatíženou vraždami byl bohužel jedním z protagonistů dějin naší provincie. A nebyl sám: V knize najdeme mnoho dalších jmen vrahů, obchodníků s drogami a bossů,“ stojí v předmluvě.
Co je s Putronem nyní, není jasné. Podle původních rozsudků sice dostal doživotí, podle článku italského webu Agrigento TG24 z března 2013 byl ale Putronemu za spolupráci s vyšetřovateli snížen trest na 7 let a 4 měsíce.
