V Keni působíte osmým rokem. Proč jste se rozhodli pro ni?
Vybírali jsme region bez válečného konfliktu, kde se domluvíme anglicky. Nechtěli jsme úplně nejchudší zemi, protože jsme začínali a nechtěli jsme se vrhat do něčeho nad naše síly. Volba tedy padla na Keňu. Organizaci jsme založili v prosinci 2007 a v lednu 2008 byly v Keni volby, po nichž vypukl velký ozbrojený konflikt. Tak jsme do toho rovnou spadli.
Školu ohněm jste ale zvládli. Na co se dnes zaměřujete?
Na podporu vzdělávání a drobného podnikání, což jsou oblasti, jež spolu úzce souvisejí. V Keni se většina lidí věnuje zemědělství, ale podmínky jsou žalostné. O zemědělství nevědí téměř nic, nemají znalosti ani vybavení. Chybí systém odborného školství, a to se netýká jen zemědělství. Vzdělání je důležité, ale dostat děcko na střední školu je v Keni drahé i na české poměry. Až na střední se teprve začínají dozvídat něco odborného, ačkoli stále povrchově. Obory se profilují teprve na vysokých školách.
Podporujete děti i finančně?
Naše podpora není finanční, na to nemáme. Dbáme však na to, aby studenti spolupracovali, aby naši investici dále rozvíjeli a případně i předali dál. A to platí i u podpory farmářů. Spolupracujeme s lidmi, již jsou už sami aktivní. To je pro nás klíčové. Někdy jim poskytneme školení, jindy nakoupíme výrobky drobných řemeslníků či pomůžeme vybavit školu. Pokud však nevidíme, že se lidé snaží svou situaci řešit, jdeme jinam.
Keňské farmáře jste například učili chovat slepice. Je o takové školení zájem?
Je, lidé musí zkoušet nové cesty k obživě. Působíme v provincii Nyanza na břehu Viktoriina jezera, kde se po staletí chytaly ryby. Jenže rybolov ustupuje, stejně jako chov dobytka, pro který tam už vlivem klimatických změn nejsou dobré podmínky. Je těžké najít něco, co lidi uživí. V jedné vesnici bych si dokázala představit pěstování ovocných stromů.
Už dlouho se hovoří o tom, že lidem v Keni mohou velmi pomoci mobilní solární vařiče. I vy se jim věnujete. Jak jste daleko?
Jsme už velmi dlouho v úvodní fázi. Spolupracujeme s jednou českou firmou, která připravila mobilní solární vařič, a ten bychom rádi do Keni co nejrychleji dostali. Lidé v Keni totiž ohřívají vodu na vaření výhradně na dřevě, takže se kácí a kácí. Kvůli deforestaci je v krajině stále větší sucho a roste tam méně vegetace. Dřevo je dnes velmi drahé, ale všichni jím topí. Chceme tam přinést alternativu, díky které by pomohli svým rozpočtům i životnímu prostředí.
Lidé v Africe sice novinky rádi přijímají, ale pak se často vracejí k tradici. Lze se toho vyvarovat?
Když jsme mapovali poptávku po vařičích, narazili jsme na to, že řada lidí má malé solární vařiče doma pod postelí. Říkali, že se na nich voda vaří tři hodiny, což je pro ně příliš dlouho. Proto jsme se rozhodli pro velký solární vařič, který je účinnější. Udělali jsme v Keni několik prezentací a zájem je velký.
Bude na vařič keňská rodina mít?
Naše kalkulace počítá s tím, že kdyby rodina čtyři měsíce nekupovala dřevo, tak by na solární vařič ušetřila. Po tu dobu by mohla využívat vařič ve vesnici, který by byl určený ke sdílení.
Jak často nyní jezdíte do Keni?
Do Keni jezdíme obvykle jednou ročně. Máme na místě už dva spolehlivé místní kolegy, s nimiž jsme v kontaktu několikrát týdně. Jednou týdně kontrolujeme účty a splněné úkoly.
