Každý den budíček v 7 hodin ráno mělo 42 dětí na táboře Soland u Lipové na Šluknovsku. „Pak byla rozcvička, snídaně, nástup. A každý večer táborák. Někdy jsme si opékali buřty, ale hlavně jsme zpívali. Večerní táborák mi pak celý rok strašně chybí. A hlavně hry, které si tady užijeme,“ líčí nadšeně děti u hlavní cedule tábora.
Na ní visí rozpis dne nebo tabulka s instrukcemi, kolik zvonění gongu znamená jakou činnost. Jedno ukončuje hry, dvě znamenají jídlo, tři nástup a vícekrát opakované poplach. „Ten jsme naštěstí kvůli ničemu neměli,“ říká Andrea Hoffmanová, zdravotnice dvoutýdenního tábora, který právě končí.
Na nástěnce jsou i jména jednotlivých oddílů nebo jídelníček. Ve čtvrtek byl ráno rohlík s máslem a čaj, ke svačině chleba a mrkev, k obědu kuřecí vývar, vepřový plátek s bramborem, k odpolední svačině nektarinka a k večeři obložený chleba s máslem, šunkou a vajíčkem a k tomu zelenina.
„Jídelníček je pestrý, je tam čerstvá zelenina i ovoce. Na chlebu není typický salám, ale mnohem vhodnější šunka. Líbí se mi,“ chválí lékař Jan Bechyně, ředitel krajského odboru hygieny dětí a mladistvých, se kterým MF DNES přijela na kontrolu tábora.
Klasický stanový tábor se u lesa nedaleko Solanského rybníka koná už desítky let. Původně ho pořádala Lokomotiva Liberec, dnes spolek Soland.
„Jezdila jsem na něj s rodiči od dětství a pokračujeme už sami. Bereme si na to dovolenou a chceme, aby děti poznaly klasický tábor bez internetu, mobilu a televize,“ přibližuje organizátorka Lenka Mráčková u kuchyně s několika kotli, starými kamny i troubou na pečení. „Včera jsme měli buchty, byly výborné,“ pochválila kuchaře osmiletá Pavla.
Kousek od kuchyně, nad kterou se skví nápis Grand hotel U Tří kotlíků, visí na prkně desítky barevných hrnečků dětí, ve velkých stanech je jídelna, nedaleko trubka s kohoutkem, na kterém visí mýdlo.
Třídí odpad a vodu berou ze studánky
Voda sem teče z nedaleké studánky. Opodál jsou u kůlu postavené lopaty a nápis Hasicí koutek. Kontrola nachází kuchyň čistou, potraviny nejsou prošlé, kuchaři mají v pořádku zdravotní průkazy.
„Třídění odpadu je v pořádku, vodu na pití a vaření dovážejí každý den z obecního úřadu v Lipové, každý den přivážejí i čerstvé potraviny, neskladují je a vždy je spotřebují. Díky kotli mají děti zajištěnou teplou vodu ve sprše,“ odškrtává si Bechyně při kontrole tábora, kde během posledních 14 dnů pomyslně proběhl celý Venkovský rok, jak zní program připravený pro děti.
Den před kontrolou tu zrovna byl Mikuláš, v pátek pobyt ukončily Vánoce na vsi. Při čtvrteční olympiádě zase táborníci změřili síly na bobech, když jezdili v dětské vaničce z dřevěné rampy, při rychlobruslení závodili v běhu a na nohou měly připevněná dřevěná prkénka, při curlingu kapitán posílal po trávě koule z pétanque a tým mu hráběmi hladil trávu, aby ta jeho doběhla nejdál. Nechyběl ani biatlon.
Na běžkách se běžel okruh po trávě, místo pušky byl klacek na zádech. Vzduchovku dostaly děti pod dohledem až na střelnici. „Kdo se netrefí, čeká ho trestné kolo,“ hlásí Josef Štrincl, zástupce vedoucího tábora. „Hry jsou tady prostě nejlepší,“ pochvaluje si sedmiletá Pavla.
Kontrola kuchyně i stanů
Kontrola se zatím posunula ke stanům, kde je důležité mít dřevěnou podlahu, aby věci byly v suchu, a postele musejí mít pevnou podložku pod matracemi. Na jedničku vše proběhlo i u zdravotnice.
V pořádku byl její diplom, lůžko pro maroda, vyčleněný stan pro dítě s možnou infekcí, zamčená lékárna, v níž jsou léky bez prošlé trvanlivosti, zdravotní deník, vzorně je vedená i dokumentace dětí se záznamy o jejich alergiích a lécích, které berou. U jednoho jména je od rodičů poznámka, že je náměsíčný.
„Kromě několika škrábanců se nic nestalo, i klíšťat je méně než loni. I tak jsem jich dětem vyndala asi 60. A tři děti měly vši a poslala jsem je hned na začátku domů,“ ukazuje zápisy Hoffmanová, která už se ale jinak těší na odjezd.
Na rozdíl od dětí. „Klidně bych ještě týden zůstala,“ říká Kateřina. „Já dva. Na dovolené s našima už jsem byla a o prázdninách mně už nic nečeká. Vedoucí jsou super, hrajeme bezva hry a strašně mi tu chutná. Je to mnohem lepší než v družině a snad i než doma,“ dodává Monika.
