Debata dosud byla těžká v tom, že... No, vlastně ani neprobíhala. A to jak u nás, tak v zemích, kde se skandály udály. Zastánci migrantů i odpůrci se míjeli, názor jedné party byl nepřijatelný pro druhou. Teď i kdysi silní „vítači“ v diskusích na webech, ale i v publikovaných článcích připouštějí, že strach odpůrců mohl být oprávněný.
Když dnes hovořím s kolegy třeba o obavách lidí, kteří chodili na demonstrace Pegidy v Sasku, pokyvují. Přitom když jsem zhruba před rokem vyjádřil pro drážďanské rodiny s transparenty pochopení a do světa vypustil prosbu, abychom jim naslouchali, publikovaný text vzbudil u mnohých v redakci nevoli. Nic, je to pryč. Debata se rozbíhá a Evropa řeší, co dál.
Je zřejmé, že je třeba pomoci rodinám, jež utíkají ze strachu před válkou a živořením. Ukazuje se ale stále jasněji, že pomoc může být jen pro zvládnutelný počet. Je už také zřejmější, že má být poskytnuta jen tomu, kdo nepoškozuje práva lidí, kteří pomáhají, ale ani je neomezuje ve způsobu navyklého chování. A o tom se dosud hlasitě nehovořilo, či spíše, kdo něco takového žádal, byl označen jako extremista.
Už si jsme jisti, že sem přichází odlišná kultura, se zcela odlišnými hodnotami. „Vítači“ dlouhé měsíce apelovali, abychom se všichni změnili a uprchlíky bez debat vzali, jinak se zpronevěříme evropským hodnotám. A kdo uprchlíky byť jen trochu odmítá, musí být přesvědčen a změněn. Proč? Není žádný důvod měnit naše životy. Své chování musí přizpůsobit ti, kteří nás prosí o dávky a byty.
Tak jako už se do debaty dostaly kvóty na počty migrantů, argumenty pro jejich povinné rozmístění do měst a obcí, což má zabránit vzniku ghett, nebo snaha rozšířit seznam takzvaných bezpečných zemí, měly by součástí diskuse o přijímání cizinců být automaticky i požadavky na jejich způsob života - například omezení praktikování víry jen na soukromí nebo vzdání se tradic, jako je klanové fungování skupin, východní výchova dětí, zahalování žen, případně migranty vyžadované plnění stravovacích návyků.
Nikdo z nás zatím nemá zkušenost s tisíci migranty
Respektovaný publicista a nyní politik kandidující na hejtmana Jihomoravského kraje Jiří Hlavenka nazval na svém Facebooku západní, hlavně německou společnost „předběžně vstřícnou“. Má za to, že je to tak správné a je česká chyba, že to nemáme stejné.
Nikdo z nás ale zatím zkušenost s tisíci nebo desetitisíci migranty, kteří by se tu chtěli usadit, nemá. Na hranice vyjelo pomáhat pár aktivistů, přímo k utíkajícím se dostalo pár novinářů.
Výletníci možná v Drážďanech potkali na blondýny pohvizdující skupiny snědých mladíků, kteří pak táhnou z centra do azylových zařízení bez ohledu na dopravní provoz, na troubící řidiče hrozí pěstí nebo jim kopnou do aut. Jak to bylo se skupinovým obtěžováním žen, víme.
Pár tisíc lidí v Teplicích pak vnímá přezíravý vztah rekreujících se arabských mužů k místním ženám, našemu nočnímu klidu, pořádku v domech nebo v dopravě. Ne, to není nesouvisející příklad. Tepličtí Arabové jsou sociálně jiná skupina, ale podobná kultura jako migranti, s téměř stejnou absencí respektu k těm, od nichž něco chtějí.
Máme být k lidem odlišné kultury vstřícní? Ne, máme být opatrní a klást si podmínky, za jakých tu s námi smějí pobývat.
