„Mám asi 70 pravidelných klientů, z toho 30 procent mužů. Na to, že jsem Slepčík z mafiánské rodiny a cigán, mám asi 80 procent zákazníků bílých,“ říká.
Alexander Slepčík totiž patří mezi nechvalně známou větev ústecké romské rodiny Slepčíků. Třeba jeho strýc René prý v Ústí ukrýval sicilského mafiána Luigiho Putroneho, jenž byl odsouzen v Itálii za devět vražd na doživotí. Člen Cosa Nostry si pod jménem Umberto Bonfiglio vybudoval v Česku nový život a se Slepčíkem založil firmu René a Umberto s. r. o. (o Putronem zde). Další strýc Elemír byl v roce 2005 odsouzen na 12 let za pašování kokainu z Karibiku.
„Když se to stalo, já byl ještě malý capart a moc o tom nevím a moc se o to nezajímám. Dnes všichni zestárli a už je to klidnější,“ usmívá se Alexander Slepčík.
On sám propadl v šestnácti letech tvorbě účesů. „Místo toho, abych na praxi držel jehlu a niť, tak jsem držel hřeben a nůžky a všechny ve škole stříhal,“ vypráví Slepčík.
Po škole si hned udělal dvouměsíční kadeřnický kurz a následně se seznámil, podle jeho slov s nejlepším kadeřníkem na světě, Janem Pešanem. „Pracuje hodně pečlivě, na ničem nešetří a ženské od něj odcházejí jako vyměněné. On a kolegyně Alena Lahovská mě vycvičili, dali mi všechno,“ líčí.
Umí se vcítit a dokáže poradit, chválí Slepčíka zákaznice
Svůj salon pojmenoval podle své přezdívky Alechito. Pracovat ale zkoušel střídavě i v Praze, kde například stříhal advokátku Kláru Samkovou. Vyhrál televizní soutěž Ostříháno a sbíral i úspěchy v Kadeřníkovi roku 2013. Jeho zákaznice si ho nemůžou vynachválit.
„Byla jsem tu minule poprvé, ale udělal ze mě úplně jiného člověka. Měla jsem takové natupírované vlasy a na pohled jich bylo málo. Alexander mě ostříhal tak, že mi to cestou domů chválili lidé v trolejbuse i zákazníci v obchodě,“ uvedla například pokladní supermarketu Soňa Čeňková, když usedala do kadeřnického křesla v Pařížské ulici.
Svůj názor přidala i další zákaznice Ivana Eisenhammerová. „Je to prima kluk, který se umí vcítit do svého zákazníka, hlavně mu vždy dobře poradí,“ chválila Slepčíka.
Slepčík není typem kadeřníka, který by doporučoval zákazníkům velké změny. „Chci, aby se člověk v novém účesu cítil dobře, a to se nestane tím, když udělám z černovlásky blondýnu. Naopak, žena z toho má akorát stres a pořád se ptá sama sebe, jestli to je lepší,“ přiblížil svůj přístup ke stříhání.
Nikdy by prý neudělal trvalou nebo střihy, které se nosily před patnácti lety. „Až se to zase vrátí do módy, tak to klidně stříhat budu. Chci se ale prezentovat svým stylem, nemůžu dělat něco, co se mi nelíbí,“ doplnil.
Rád by byl stylistou a měl svou značku oblečení
Když má porovnat romské a neromské zákazníky, je Alexander Slepčík nekompromisní. „Určitě je vidět odlišná kultura. Bílé ženy jsou střídmější, koukají spíše na přirozenost, pečlivost a praktičnost. Cigošky jsou akčnější, chtěj to více sestříhaný, delší vlasy a promelírované,“ říká.
Ve svém salonu je většinou každý všední den od 10 do 20 hodin. Má prý hodně práce, nestíhá a nemá na sebe čas. Navíc ho trápí zdravotní problémy a na jaře musel na poměrně složitou operaci srdce.
„Úplně nejhorší je prosinec, to je šílenství. Všechny chtějí být asi pod stromečkem krásné. Stává se mi, že 23. prosince odcházím z práce ve 22 hodin a ještě na Štědrý den dopoledne mám dvě zákaznice. Už je to na mě tolik a práce mě nenaplňuje, někdy mám tendenci nezvedat zákazníkům telefon a udělat si volno,“ říká upřímně mladík, který se nebojí na sebe obléci špičaté kožené boty a extravagantní šálu.
„Jsem blázen do oblečení. Známý návrhář se ze mne už asi nestane, ale chtěl bych být více stylistou, mít svou značku oblečení a udělat svou módní přehlídku,“ zasní se.
