„S nemocí a svým stavem jsem se velmi těžko srovnávala, měla jsem deprese a dva roky jsem byla v domácím vězení. Tanec mě naučil opět se radovat ze života,“ říká lektorka a zakladatelka spolku Roztančená kolečka.
Jeho cílem je výuka tance se zdravým partnerem pro vozíčkáře s alespoň jednou zdravou rukou.
Jarka Panská ze Žatce.
Roztančená kolečka fungují osm let a za tu dobu taneční kurz absolvovalo 78 vozíčkářů.
„Učíme tančit lidi po úrazu páteře nebo po onemocnění, například po dětské obrně, ale i seniory na vozíku. Nejmladší tanečnicí byla tříletá holčička, nejstarší devětaosmdesátiletá paní,“ vypráví Panská.
Kromě možnosti setkat se s lidmi se stejnými problémy, kdy si mohou popovídat, je tanec formou i fyzické terapie.
Tancem k samostatnosti
„Při tanci napínají všechny fungující svaly a protahují šlachy. Například kvadruplegik Petr, který si zlomil krční páteř při skoku do bazénu, v době kdy s námi začínal tančit, nebyl schopen se ani sám najíst, na vozíku ujel sotva pár metrů. Po letech tancování se jeho stav zlepšil, je mnohem samostatnější,“ popisuje.
Taneční kurzy se konají jednou až dvakrát do měsíce. Díky finanční podpoře města a sponzorům jsou pro vozíčkáře zdarma. Co se na tanečních lekcí účastníci naučili, zúročí v sobotu 25. února na vozíčkářském plese, který se uskuteční v žateckém Lidovém domě.
„Zúčastnit by se mělo přibližně šestnáct vozíčkářů. Bohužel víc se nás na parket nevejde, vozíčkář musí mít k tanci více prostoru než zdravý taneční pár. Po plese opět začneme s tanečními kurzy,“ upozornila Panská.
Jaroslava Panská tak prostřednictvím tance boří jednu z bariér, se kterými se vozíčkáři každý den potýkají. Díky Roztančeným kolečkům mohou vyrazit do společnosti a „protančit kolečka“.
Žádné bariéry, jen ty vlastní
„Tanec na vozíku nemá bariéry, jen ty co si postavíte sami. S tanečním partnerem jsme tančili i tango, rádi bychom natrénovali vystoupení na vážnou hudbu, například valčík,“ podotýká lektorka.
Speciální taneční vozík není potřeba. Otočky, osmičky, nebo přítahy se naučí i na běžném typu vozíku.
Výuka tance není ale jedinou činností, které se vozíčkářka věnuje, se svojí fenkou německého ovčáka Dinou dělá canisterapii, což je léčba se psem.
„Pořádala jsem taneční kurz v Domově pro seniory. A jelikož je moje fenka Dina přátelská a mazlivá, brala jsem ji s sebou. Senioři z ní byli nadšení,“ líčí.
„Mnozí měli dříve domácí mazlíčky, kteří jim v domově samozřejmě chybí. Dina je velmi vnímavá a vycítí náladu člověka a podle toho se zachová. Někdy si k němu jen lehne, nebo do něj drcne čumákem a řekne si tak o hlazení,“ popsala Panská, která také radí městu, jak v něm zlepšit podmínky pro snadnější pohyb handicapovaných.
