Jaký je život farmáře na Ústecku?
Podívejte, to jsou všechno mozoly. A kdybych se více soustředil, tak uvidíte i mé slzy.
Znáte nějaké farmáře z okolí, kterým se daří?
Ano, je tu pár lidí, ale to už jsou větší farmáři, kteří mají pod sebou i pár hektarů pastvin a současně jim pomáhají dotace, bez nichž by nepřežili.
Vy jste žádal na něco dotace?
Na co já bych mohl dostat dotaci? Maximálně na to, že se snažím o sebe postarat.
Kdy jste se rozhodl pro farmaření?
Je to výsledek mého zoufalství.
Nemohl jste najít jinou práci?
Prodával jsem stavebniny, a to přestávalo mít smysl v době Baumaxu a OBI.
Jan RohanNarodil se v prosinci 1979, bydlí v ústecké čtvrti Klíše. Vyučil se mechanikem pro automatizační techniku a dělal například operátora v teplárně. Nyní provozuje minifarmu ve Valtířově na Ústecku, kde s ním pracuje i jeho manželka Lucie, se kterou mají dvě děti. Chovají husy, kachny, králíky, vyrábí mošt, cider, křížaly, ale také pelety z pilin. Je také písničkář, vystupuje pod jménem Rohypnol Mississippi Aussig. |
A jak jste přišel na to, že budete mít farmu?
Ono to není úplně jen farmaření. Základem pro mé trápení je prodej krmiv, která jsem prodával již dříve se stavebninami. K tomu jsem si pořídil minifarmu s tím, že bych mohl být soběstačný na potravinách.
A jste?
Co se týká masa, tak téměř ano, a současně vím, jaké maso přesně jím. Vajíčka máme také.
V létě jste začal pořádat farmářské trhy. Jak to šlo?
Špatně. Myslel jsem, že by nás to mohlo částečně živit, že nám to vytrhne trn z paty, ale není to tak. Vyrobil jsem stánky, udírnu, pódium, kde hrála živá hudba. Moc lidí nepřišlo a já začínám nabývat dojmu, že o to vlastně ani nestojí. Nevím, jestli to budeme ještě dělat. Jen mě to zaneprázdnilo a nestíhal jsem dělat jiné věci. Třeba jsem začal z pilin, které získávám výměnou za maso a brambory, lisovat topné pelety.
Takže trhy vám přinesly maximálně reklamu, ale žádný zisk.
Ano. Chtěl jsem si účtovat deset procent provize od každého trhovce. Já bych to organizoval, pronajímal prostor, zval lidi a dělal reklamu. Jenže jsem se pěkně přepočítal. Jen dostat sem nějakého stánkaře je nadlidský výkon. Nakonec to dopadlo tak, že jsem od těch trhovců předem nakoupil čerstvou českou zeleninu a tu si tady sám prodával. Měl jsem z toho velkou hlavu a prázdné kapsy.
Jak tedy vypadá váš běžný den na farmě?
Přijedu na desátou hodinu, ale dopolední hodiny jsou většinou pružné. Musím občas dojet na úřad a pro zboží. Pak jsem tu od oběda do desíti večer. Málokdy jedu dříve, naopak někdy přijedu až ve dvě ráno. Občas tady v křesle i usnu únavou.
Co všechno na farmě chováte?
Králíky jsem si pořídil již před deseti lety, před pěti slepice a pak postupně další zvířata - husy, kachny. Máme tu dokonce i páva.
Jak jste k němu přišel?
Vyměnil jsem ho s jedním zákazníkem za husu. Mám ho jako atrakci.
Co jde u vás za zboží nejvíce na odbyt?
Nic, je to jen sezonní záležitost. Teď přemýšlím, že půjdu na tři čtyři měsíce na pracák. Nemá to smysl v zimě, nevydělám si ani na zdravotní a sociální pojištění.
