„Za 81 let měření se stalo pouze sedmkrát, aby Labe 25. července bylo pod čarou sucha. A pouze dvakrát to bylo níž než dnes. V roce 1952 mělo Labe pouze sto centimetrů, před třemi lety 116,“ řekl vedoucí ústeckého Povodí Labe Jan Zajíc.
Historická hodnota z roku 1952 ovšem nastala ještě před spuštěním Vltavské kaskády, která od roku 1956 vylepšuje stav řeky. Současná výška Labe je tak za posledních 62 let druhá nejnižší.
„Z řeky vykukují hladové kameny, už když má Labe 130 centimetrů, od 121 centimetrů je vidět všech patnáct,“ řekl Jiří Mach, šéf děčínského Povodí Labe, který tyto hydrologické památky hledá.
Většina z nich je u Dolního Žlebu, kde je i nejstarší s datem 1612. Další z nich leží u Těchlovic na Děčínsku, o tom si historici mysleli, že už dávno zmizel. Odhalilo ho až velké sucho před třemi lety. Od 80. let 20. století o něm neměli odborníci žádné svědectví ani záznamy, domnívali se proto, že byl odstraněn při úpravách říčního dna.
31. července 2015 |
Nejznámější je v Děčíně, který ve středu odborníci čistili. Patří k nejstarším hydrologickým památkám v Evropě. Leží přibližně 200 metrů od Tyršova mostu a všímavý pozorovatel na nich může vidět poznámky za několik staletí.
Nejstarší nápis pochází z roku 1616, nejvýraznější pak ze začátku 20. století a je v němčině. Jeho překlad zní Spatříš-li mne, plač. Český nápis je mladší a praví „Neplač holka, nenaříkej, když je sucho, pole stříkej“. Nejspíš jej nechal do kamene vytesat František Sigmund, majitel továrny Sigma v roce 1938.
Kameny sloužily v minulosti k zaznamenávání nízkých stavů vod. Občas byly i součástí pověstí. Většinou šlo o příběhy o utrpení, jež po suchu přijde. Loďaři totiž přišli zdroj obživy, nemohli dovážet po řece sůl, zemědělci přišli o úrodu.
