Jeden z pěti nově objevených snímků dokumentujících Schichtův let v roce 1914...

Jeden z pěti nově objevených snímků dokumentujících Schichtův let v roce 1914 zachycuje jednoplošník pilota Ferdinanda Konschela při mezipřistání v Terezíně. | foto: Muzeum Litoměřice

Archivy vydaly fotky velké letecké soutěže, od níž uplynulo sto let

  • 2
Ve sbírce muzea v Litoměřicích ležela vzácná kolekce dosud neznámých historických fotografií z první velké letecké soutěže Rakouska-Uherska Schichtův let, od které nedávno uplynulo sto let. Identifikovala je kurátorka muzea Daniela Linková podle podobných snímků zveřejněných v MF DNES.

"Záběry byly nedostatečně popsané. Vlastně v popisce stálo jen 'letadlo' a u jednoho ještě letopočet 1914. Když jsem je srovnala s fotografiemi v MF DNES, vyšlo najevo, že zřejmě zachycují stejnou událost," popisuje litoměřická muzejnice.

Po konzultaci s odborníky se pak podařilo všechny objevené záběry detailně určit a domněnku potvrdit.

Schichtův let představoval extrémně náročnou tisícikilometrovou trasu křižující monarchii. Nesl jméno ústeckých výrobců slavného mýdla s jelenem, protože bratři Heinrich a Georg Schichtovi soutěž sponzorovali astronomickou částkou 100 000 Korun.

Měli si ji rozdělit vítězní piloti. Za takovou sumu si mohli koupit až tři letadla. Vzhledem k tomu, že z 12 přihlášených účastníků dokončili celou trasu jen dva, se ale nakonec částka nevyčerpala celá.

Ostatní soutěžící museli odstoupit kvůli technickým potížím, či havarovali. Jeden dokonce zaplatil životem.

Záběry pocházejí z letiště v Terezíně

Trasa vedla z Vídně do Prahy, Brna a Budapešti a piloti ji měli absolvovat mezi 19. - 26. dubnem 1914. Mecenáši si neodpustili zavést piloty i do rodných severních Čech.

"Už od sedmi hodin ráno netrpělivě postávaly všude po městě masy lidí. I most přes Labe byl zcela obsazen, a aby bylo možné udržet dopravu, musela ho vyklidit policie," vzpomínal na prožitek z 19. dubna 1914 Ústečan Bert Richter.

Regule nařizovaly přistát v Terezíně. Vzniklo tam improvizované letiště na labských loukách přímo naproti Litoměřicím, kde měla rakouská armáda cvičiště. Polní letiště hlídala armáda i četnictvo a publikum mělo zakázáno vstupovat na dráhu. Na louku přišlo na 30 tisíc diváků, za nejlepší místa se platily dvě koruny.

"Divákům hrozí nebezpečí při vzlétání a přistávání letadel. Často dochází při nepředloženém dosednutí přistávajících letadel k smrtelným neštěstím, jimž zabránit je mimo sílu pilotů," varovalo dobové vydání ústeckých novin.

Právě zařízení tohoto letiště přibližují dvě z pěti objevených fotografií. Ukazují montovaný polní plátěný hangár pro letadla či důstojnický stan pro řízení letiště.

Automobily byly připravené vyjíždět na pomoc

Dalším zajímavým objektem na snímcích jsou historické automobily označené vlaječkou s nápisem Schichtflug neboli Schichtův let. Auta, která tehdy byla vzácností, měla v závodě důležitou roli. Jejich majitelé sdružení v autoklubech poskytli své vozy k zajištění soutěže na zemi.

Veřejnost měla povinnost v případě, že se stane svědkem nouzového přistání či havárie, ihned informovat posádky těchto vozů rozestavěných podél trasy letu. Ty pak neprodleně vyrazily na místo a poskytly pomoc.

Let vyhrál opozdilec

Na výpravu mezi Vídní, Prahou a Budapeští se původně přihlásilo 12 odvážlivců. Pět jich muselo odstoupit kvůli technických potížím ještě před startem a český pilot Eugen Čihák hned po něm.

Už po pár kilometrech se pak zřítil Franz Reiterer. Zle poničil letadlo, ale sám vyvázl bez vážnějšího zranění.

Dalšímu odpadlíkovi Gottfriedu baronu Banfieldovi se za letu zasekl motor, až se roztříštila vrtule. Dokázal i přesto přistát u Moravských Budějovic.

Hned dvě nouzová přistání na trase Vídeň - Praha pak absolvoval pilot dvouplošníku Viktor Wittmann, protože se ztratil. Nejdříve v Přibyslavi a posléze v Kutné Hoře se musel zeptat místních, kde vlastně je.

První povinné přistání absolvovali letci v Praze na chuchelském závodišti. Wittmann přilétl s dvouhodinovým zpožděním a byl tak unaven, že si šel zdřímnout do hotelu. Mezitím jeho rivalové vyrazili na další úsek, jehož cílem byl Terezín.

Když zpožděný Wittmann dorazil do Terezína, odmítl letět jako ostatní severočeský okruh a šel raději opět spát.

Jeho soupeři se pak vydali do dalšího přistávacího bodu trasy, Brna. Doufali, že urazí 260 km ještě před setměním. Zatím největší naděje na vítězství měl Stiploschek, krátce po startu ale havaroval u Krabčic na Roudnicku.

Brna nedosáhli ani Baar a Konschel. Jeden nouzově přistál u Kolína kvůli technické závadě, druhý ztratil orientaci u Nového Města na Moravě. Pokračovat mohli oba až ráno.

Mezitím vzlétl odpočatý Wittmann a získal náskok, který mu nakonec zajistil vítězství a největší díl z celkové ceny 100 tisíc korun, přes 36 tisíc.

Jeden z těchto automobilů skutečně musel v den pořízení snímku, tedy 19. dubna, do ostré akce, když pilotovi Ferdinandu Konschelovi došel benzin a musel přistát za dramatických okolností na louce u Straškova na Roudnicku. Osobně se za ním vydal svým vozem šéfkonstruktér automobilky Laurin a Klement Otto Hieronimus, ale nezastihl ho. Konschel mezitím zase odlétl.

"Měl štěstí, že tamtudy jedoucí majitel autofiakrů z Prahy p. Kuhl-Stuk ho nalezl a dal mu benzin," zaznamenaly dobové noviny. Po dotankování se Konschel vznesl z krátké louky tak tak, že minul vršky stromů.

V Terezíně přistála čtyři soutěžící letadla. Historici z dochovaných fotografií znali dosud jen dvojplošník pilota Roberta Baara. Teď se kolekce rozšířila. Ze zapomnění vytanul obrázek Konschela i s jeho jednoplošníkem na pozadí Českého středohoří.

Ani nově objevená kolekce však nezahrnuje letadlo čtvrtého pilota Viktora Wittmanna, který do Terezína dorazil za svými konkurenty s velkým zpožděním.

Letadlo spadlo z 15 metrů

Po přistání v Terezíně mohli piloti letět nepovinný okruh přes Teplice a Ústí zpět do Terezína. Motivovala je k tomu zvláštní cena severočeských měst 5 000 korun a tisíce nadšených diváků. Kromě Wittmanna jej absolvovali všichni. Piloti museli obletět vrch Doubravka, který označoval bílý prapor, v Ústí byla otočným bodem Větruše.

"Stále blíž přilétal ten obrovský pták, stále v mimořádné výšce, přesto bylo vrčení a rachot motoru zřetelné. Přeletěl Teplice, letěl velkým obloukem nad Krušné hory a zamířil na Ústí. Brzy se ztratil v záři slunečního svitu," zaznamenal poeticky událost jeden teplický deník.

Senzaci představuje objevený snímek letícího pilota Aloise Stiploschka, na němž zřetelně mává publiku navigátor. Jde o poslední fotografii jeho letadla Lohner Parasol vcelku. Zřítilo se ten samý den odpoledne v Krabčicích u Roudnice. Vypověděl mu motor, letadlo z 500 metrové výšky nejprve klouzalo, při pokusu o přistání pak ale poryv věru utrhl křídlo a následoval pád z 15 metrů. Stroj se pádem totálně zničil a oba piloti utrpěli zranění.

Mezi nově objevenými snímky je i poslední foto stroje Aloise Stiploschka...
Reportáž z dobového časopisu ukazuje stroj Aloise Stiploschka, který spadl u...

"Místo havárie skýtalo děsivý pohled. Stiploschek zůstal bezmocně ležet. Seběhnuvší se lidé si chtěli vzít dílky stroje jako suvenýr. Motor se zapíchl metr pod zem," líčil tisk. Neuvěřitelné je, že pilot měl jen zlomenou čelisti a navigátor kotník.

"Je zajímavé, co všechno, hlavně pokud jde o fotografie, se v poslední době vynořilo. Ještě kdyby se našly fotografie letadel nad Teplicemi a Ústím. Ale to by asi byly jen blechy na nebi," přemítá badatel v dějinách české aeronautiky Pavel Sviták, který pomáhal určit typy letounů na fotografiích z litoměřického muzea.