Michaela Hrubá vede filozofickou fakultu (FF) od založení. I přes velkou konkurenci mezi univerzitami se fakulta snaží „lovit“ kvalitní studenty. Podle Hrubé je díky tomu vyšší šance, že tu pak po studiu zůstanou.
Michaela Hrubá
|
Co předcházelo založení filozofické fakulty a co k němu vlastně vedlo?
Jistým handicapem ústecké univerzity, která letos slaví 25. výročí svého založení, byla od počátku velká nevyváženost fakult. Na jedné straně nově vzniklé fakulty – sociálně ekonomická (FSE) a životního prostředí (FŽP) – jako malé, jasně vyprofilované fakulty a na straně druhé velká pedagogická fakulta (PF) s širokým spektrem oborů a velmi rozdílnou úrovní jednotlivých pracovišť. Některé její katedry měly potenci k vědecké činnosti a již v devadesátých letech začaly realizovat i neučitelské obory. Snahou bylo tato pracoviště vyčlenit a PF transformovat. Cesta šla přes univerzitní ústavy, tak vznikla fakulta umění (FUD) i fakulta výrobních technologií (FVTM). Zásadní změnou pak bylo až období let 2004–2005, kdy tehdejší vedení univerzity podpořilo vznik přírodovědecké a filozofické fakulty. Obě nové fakulty vznikly z kateder PF, které měly chuť jít cestou neučitelských oborů a vědeckého výzkumu. Na otázku, proč došlo k založení FF, je tedy nutné hledat odpověď ve snaze rozvinout strukturu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (UJEP) tak, aby složení jejích fakult pokrylo širší škálu oborů, které by měly tvořit základ každé univerzity. Ústecký kraj si podle mého názoru zaslouží univerzitu klasického typu.
K desetiletému výročí fakulty jste nachystali i akce, můžete je přiblížit?Deset let není mnoho, ale není to také málo. Rozhodli jsme se tohoto jubilea využít k tomu, abychom připomněli význam humanitních věd, dnes často podceňovaných a zatracovaných jako něco nepotřebného. Připravili jsme v rámci Týdnů humanitních věd řadu různých akcí, přednášek, besed i koncertů. Některé z nich jsou koncipovány jako doprovodné akce divadelního festivalu Kult. Začínáme 10. října, což je den, který chceme z větší části věnovat vzpomínce na Václava Havla. Odhalíme také třeba Lavičku Václava Havla.
Proč jste se rozhodli právě pro ni?
Václav Havel je podle mého názoru jednou z nejvýznamnějších osobností našich moderních dějin. Nápad nevznikl jen s ohledem na jeho letošní nedožité osmdesáté narozeniny, u jejichž příležitosti se uskuteční mnoho akcí u nás i v zahraničí. Lavičkou, která je jednak symbolem dialogu, který Václav Havel ctil, a jednak krásným uměleckým dílem od Bořka Šípka, chceme do našeho univerzitního kampusu natrvalo zasadit vzpomínku na pana prezidenta. Doufám, že našim studentům bude připomínat hodnoty, které prosazoval, a věřím, že pro ně bude v tomto ohledu inspirací.
Filozofická fakulta
|
Kam se za 10 let fakulta posunula?
Přibližně dvakrát se za tu dobu zvýšil počet studentů, rozšířila se nabídka oborů včetně těch, které jsme připravili v kombinované formě. Pro program Historické vědy jsme získali habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem. Nedávno jsme rozšířili nabídku doktorských studií o obor německá literatura. Do struktury fakulty přibyl dříve univerzitní Ústav slovanskogermánských studií a založili jsme unikátní pracoviště – Centrum pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví.
Kolik má fakulta momentálně studentů a kolik je to procent z celkového počtu studentů ústecké univerzity, jejíž je součástí?
V posledních letech se počet studentů fakulty pohyboval mezi devíti sty až tisícem. K tomu je ale zapotřebí připočíst tzv. půlčíky, tedy studenty dvouoborů, které máme společné s pedagogickou fakultou a přírodovědeckou fakultou. Dohromady to bylo zhruba 1 400 studentů. Počet studentů na celé UJEP se pohyboval v posledních letech zhruba kolem deseti tisíc studentů, v posledních dvou letech klesl.
Jakými úspěchy, ať už svých studentů či pracovníků, se může filozofická fakulta pochlubit?
Na tuto otázku se špatně odpovídá, nerada bych na někoho zapomněla a úspěch má řadu podob. Velmi jsem přála paní docentce Janě Englové, která na naší ústecké katedře historie působí již více než čtyřicet let, že dostala nedávno medaili za celoživotní pedagogickou činnost od ministra školství, na niž ji navrhli studenti. Byla jsem velmi ráda, že se nám díky dlouholeté práci docenta Martina Veselého podařilo připravit výstavu o letecké válce a osudech amerických letců, která byla vystavena na české ambasádě ve Washingtonu a pak putovala po amerických leteckých základnách.
Od loňského února fakulta působí v areálu stále se tvořícího vysokoškolského kampusu. Jak jste v nových prostorech se špičkovým vybavením spokojeni?
Když jsem v roce 2009 začala připravovat projekt na vybudování nové infrastruktury pro fakultu, který počítal s rekonstrukcí budov F1 (původně tuberkulózní klinika v době přesunu nemocnice na Bukov, krom jiného neurologie a radiologie) a F2 (infekční), vůbec jsem netušila, co mě čeká. Přes všechny nesnáze jsem přesvědčená, že se výsledek povedl. Podařilo se nám revitalizovat dvě nejstarší dochované budovy v areálu, vytvořili jsme velmi moderní a dobře vybavené zázemí pro výuku i výzkum. Výborné přístrojové vybavení jsme již zúročili v některých projektech. Dobrým příkladem je detailní průzkum kulturní krajiny a památek v Milešově.
Kampus roste v místech, kde v minulosti stávala Masarykova nemocnice. Jak vnímáte to, že novým objektům musela ustoupit i cenná budova pavilonu A – bývalé porodnice – což kritizovala řada odborníků?
Můj názor na tuto věc souvisí s tím, že jsem historička a navíc jsem již na počátku devadesátých let spolu s Lenkou Bobkovou založila studijní obor Kulturně historická regionalistika, jehož cílem bylo vychovat odborníky, kteří se budou věnovat ochraně památek a přispějí k tomu, že se zastaví devastace našeho kraje. Nebylo to jen zbourání architektonicky velmi cenného pavilonu A, kde se mimo jiné narodila většina Ústečanů, ale i celého bloku historických činžovních domů v Mendělejevově ulici. Vedení univerzity často mluvilo o tom, že jde o brownfield nevhodný pro potřeby univerzity. S tím jsem nikdy nesouhlasila. Univerzita v rakouské Kremži sídlí v úžasných prostorách bývalé továrny na tabák. Z kotelny tam udělali galerii a nechali stát i komín. Promarnili jsme příležitost a nezachovali jsme se dobře k tomu, co nám zde zanechaly předcházející generace.
Jaké obory jsou mezi studenty tradičně nejžádanější?
Zájem o studium je v našem případě dlouhodobě stabilní, jen v posledních dvou letech jsme zaznamenali úbytek uchazečů, který reflektuje většina škol v návaznosti na populačně nepříznivé ročníky. Tradičně je největší zájem o politologii, politickou filozofii, historii. Bohužel nemáme mnoho zájemců o studium germanistiky, což je velká škoda s ohledem na možnosti uplatnění, které znalost němčiny v našem regionu absolventům dává.
Kolik studentů za 10 let fakultu absolvovalo a jaká je „úmrtnost“ během studia?
Úmrtnost během studia je výrazná. Většinou se během prvního ročníků sníží počet studentů na polovinu, v některých oborech na třetinu. Ne všichni, kteří se ke studiu na vysoké škole hlásí, mají k tomu předpoklady. Každoročně na fakultě absolvuje kolem stovky studentů v bakalářském a navazujícím magisterském studiu. Absolventů doktorského studia máme za deset let deset.
Boj o studenty je právě kvůli klesající demografické křivce stále náročnější, jak se s ní vyrovnává filozofická fakulta?
Zájem o humanitní obory je mezi středoškolskými studenty stabilní. Nedá se říci, že máme o studenty nouzi, ač čísla přijatých studentů v uplynulých dvou letech u některých oborů klesla. To, o co se snažíme, je ze středních škol v regionu získat pro studium u nás opravdu kvalitní uchazeče se zájmem o studium a hlavně studijními předpoklady. Jsme proto v kontaktu se středními školami. Již několik let pořádáme například krajské kolo dějepisné soutěže pro středoškoláky, organizujeme pro studenty gymnázií také letní školu. Jsem přesvědčená o tom, že pokud kvalitní studenty udržíme v rámci vysokoškolského studia u nás, je výraznější šance, že po absolvování zůstanou v našem regionu, a to je přesně to, co tento region potřebuje.
Jak tedy vnímáte, že na severu Čech žije nejméně vysokoškolsky vzdělaných lidí? Co by pomohlo tento trend zvrátit?
To je velmi komplikovaná otázka. Náš kraj si bohužel stále nese nálepku špinavého, nezdravého a zdevastovaného prostředí. Prolomení limitů těžby a výroky současného pana prezidenta na adresu Ústí nad Labem budování pozitivního obrazu našeho kraje nepomáhají. Ani aféry spojené s politickou reprezentací kraje i města nejsou pro tento region dobrou vizitkou. Současné předvolební debaty a výsledky různých anket napříč regiony ukazují na to, že se lidem v tomto kraji nežije nejlépe, naopak. Pokud se mladí vysokoškoláci, kteří hledají uplatnění a plánují rodinu, rozhodují o tom, kde se usadit, všechno toto patrně píší na pomyslný seznam kladů a záporů. Jejich rozhodování je pochopitelně nejvíce ovlivněno pracovními nabídkami, možnostmi získat bydlení atd. Ale také je podle mě podstatné, aby měli k tomuto kraji a jednotlivým jeho místům vztah, ač tu jejich rodiny nežily po generace jako jinde v Čechách. Aby znali jeho historii, byli pyšní na kulturní a památkové dědictví, které tady přes všechny ztráty zůstalo. Aby aspoň občas dali před víkendovou návštěvou nákupních center přednost třeba výletu na Milešovku nebo Děčínský Sněžník. V tomto duchu chceme působit na veřejnost i mladou generaci a přesně tímto směrem rozvíjíme naši badatelskou a vzdělávací činnost. Věřím, že tím přispíváme k rozvoji tohoto kraje.
