Na hřbitov se Vaněček dostal před lety kvůli dětem. "Měly alergii, tak jsme hledali nějaké zdravější místo nejlépe na horách. Předtím jsme pořád žili ve městě. Dostal jsem tip na tohle místo a bývalý hřbitov s márnicí koupil. Pak jsem odkoupil i další pozemky v okolí," vzpomíná na dobu po roce 2000.
Kromě hřbitova a márnice mu patří i dva rybníčky a nějaké polnosti, celkem asi čtyři hektary. Mohl mít i sousední kostel sv. Petra a Pavla, v němž jsou zachované unikátní gotické malby ze 14. století.
"Církev mi ho nabízela za 16 tisíc. Jenže je to památka, platí pro ni dost přísná pravidla. Draze bych ji opravil, ale skoro nevyužíval," říká, proč odmítl.
Místo do kostela nasměroval svou energii do márnice. Jednoduchou stavbu rozšířil o přístavek s pokoji. V původní márnici má nyní kuchyň. Za domkem, který umrlčí místnost už nijak nepřipomíná, stojí ještě garáž a dílna.
Veranda se stává klubovnou pro kamarády
Součástí domu je i veranda, která se občas stává klubovnou pro kamarády. Pro Vaněčka je to připomínka doby, kdy byl hostinským v Kadani.
"Když jsem měl hospodu, musel jsem občas poslouchat i názory, se kterými jsem vůbec nesouhlasil. Nechtěl jsem přijít o hosty, musel jsem to strpět. Tady je to klubovna, kde hostím kamarády, kteří mají stejné názory jako já. Je to pohoda," srovnává Vaněček.
Byt o velikosti 3+1 z márnice vybudoval sám, k tomu vykopal osmimetrovou studnu, protože v okolí je nedostatek vody. Vedle domu postavil dřevěné chatky, třeba pro hosty, kteří přijedou do klubovny a chtějí tam přespat.
Na hřbitově ale nic stavět nehodlá. Je to stále klidné místo, kde byli pohřbení i čtyři sestřelení britští piloti z druhé světové války, kdy spojenci přes Krušné hory létali bombardovat průmyslové objekty v pánevní oblasti.
"Tady prý čtyři piloti zemřeli, dva se zachránili. Ti padlí byli pohřbení tady u plotu. Údajně jejich těla v roce 1956 exhumovali a převezli na hřbitov v Praze," dodává Vaněček.
