„V tuzemsku jsem asi jediná, kdo se mu soustavně už několik let věnuje,“ říká majitelka dvou koní Makrlíková.
Na její dráze na koně čekají dvě desítky překážek - úzké uličky, houpačky, slalomové kužely nebo brána s třepetajícím se igelitem. Některé Makrlíková vymyslela sama, většinou se ale inspirovala na zahraničních stránkách o koňském agility.
Každá překážka má svůj význam. Koňské agility totiž podle Makrlíkové není jen příležitostí k zábavě pro zvíře a jeho pána, ale také terapií. Kůň se totiž na dráze učí zvládat podněty, kterých se přirozeně bojí.
„Koně nemají rádi šustivé nebo bílé věci, bojí se úzkého prostoru nebo lávek. Na dráze s těmito podněty pracují, takže by je pak na vyjížďce neměly překvapit. Připraví je to ale také třeba na nakládání,“ podotýká chovatelka.
Klíčová je důvěra koně k jezdci
Zdaleka ne každý kůň však překážky zdolá hned napoprvé. Klíčová je podle Makrlíkové důvěra, kterou kůň ke svému pánovi chová.
„Bez zdravého a pevného vztahu s člověkem to nefunguje. Tady na koně nemáte žádnou páku, nemáte uzdu, za kterou byste ho přitáhli. Kůň musí chtít sám,“ říká Lenka Makrlíková.
Agility tak zároveň chovatele učí, jak s koněm pracovat, aby plnil jejich vůli samostatně a bez donucovacích prostředků. „Člověk vidí své chyby ve výchově a kůň poznává nový druh spolupráce, při kterém musí přemýšlet a jednat samostatně,“ podotýká Makrlíková.
Například jednoduchá branka s igelitovými pásky je jednou z nejtěžších překážek, a pokud ji kůň za svým pánem neprojde, tak to svědčí o nedostatečné důvěře.
„V jejich vztahu je něco v nepořádku a je třeba na něm pracovat. Smyslem koňského agility je totiž pomoci člověku pochopit svého koně a dát koním radost ze společných chvil s člověkem,“ připomíná chovatelka.
Chystá se i akce pro poníky
Lenka Makrlíková na letošek připravuje pro zájemce kurzy v agility, ale shání také dobrovolníky, kteří by jí s dráhou a koňmi pomáhali. Chystá se však i na speciální akce pro poníky, kteří jsou nyní v módě a jsou pro agility jako stvoření.
„Když se koně přestanou bát, tak jsou velmi hraví. Agility chytne dokonce i koně, kteří byli do té doby líní a letargičtí. Vidím to na svých ‚klucích‘. Jakmile s jedním trénuji, druhý už se třese, aby byl co nejrychleji na dráze také,“ dodává třebušínská chovatelka.
Třebušínský areál není k dispozici pouze jejím dvěma hřebcům, ale každému, kdo by si chtěl se svým koněm agility vyzkoušet. Za hodinu na dráze zájemci zaplatí 250 korun.
