Pavel je typická „mařenka“, což je slangové označení pro lidi, kteří byli potrestáni za maření výkonu úředního rozhodnutí. Jeho případ, který nakonec vyústil v domácí vězení, sahá až do roku 2006.
„Kamarádovi se narodila dcera, já jsem po oslavě rozvážel lidi. Na začátku jsem si dal šampaňský, dvě piva, a pak jsem řekl dost,“ líčí Pavel. V noci ho pak ale zastavila policie a čistý nebyl. „Naměřili mi 0,32 promile,“ tvrdí muž.
Od úřadů dostal zákaz řízení, který sice dodržel, jenže policisté ho později přistihli za volantem s propadlým řidičákem. Následoval další zákaz. „A já jsem jezdil dál. Pro masnu. Musel jsem vydělávat,“ netají se Pavel.
Jak říká, celkem má na kontě čtyři zákazy řízení. Soud mu letos v zimě nakonec uložil trest domácího vězení. Venku může být ve všední dny od šesti hodin od rána, a tak normálně chodí do práce. Nejpozději do osmi večer ale musí být doma. O víkendech pak musí být doma po celých 24 hodin.
Místo akcí skládá hudební spoty v domácím studiu
„Je to pro mě těžké. Stačila by i polovička trestu, člověk by i tak byl úplně odnaučený,“ myslí si Pavel. Polovinu ze svého trestu, tedy pět měsíců, má právě nyní za sebou. Během nich už o pár událostí přišel. Jeho bratr se třeba oženil, ale on na jeho svatbu přijet nemohl.
Domácí vězení ho omezuje i profesně. Pavel pracuje i jako dýdžej a nyní nemůže objíždět hudební akce.
„Musím je odříkat. Už jsem to napsal i na své stránky, lidi mě furt někam zvou,“ říká. Jedním dechem ale dodává, že nucená pauza má i kladný efekt. „Z těch akcí jsem byl hluchej, teď se to pomalu zlepšuje,“ popisuje.
I když ale v současné době pracuje u svého otce, hudbou se úplně živit nepřestal. Ve svém domácím studiu třeba skládá různé hudební spoty. Vedle toho také opravuje spotřební elektroniku.
Pořád lepší než kriminál, říká Pavel
To, že víkend tráví doma, se snaží vynahradit si přes týden. „Jdu si někam sednout a pokecat s kamarády,“ přibližuje Pavel.
Dodržování domácího trestu namátkově kontrolují pracovníci Probační a mediační služby. „Vždycky mě překvapí. Ale mně to nevadí, já jsem pořád doma,“ usmívá se vězeň.
V jedné věci má Pavel jasno. Kriminál by za domácí vězení nevyměnil, ani kdyby byl jeho trest kratší. „Vězení? To ne,“ říká rozhodně.
Trest mu vyprší v lednu. I když se pak ale bude moci venku pohybovat bez omezení, bude mu dobíhat podmínka. A nadále nebude smět řídit.
