Páni kumštýři si budou diktovat. Mají to za hubičku, tak co chtějí.
Pane jo, to je tedy úderná věta. Ta hubička to je nespočet hodin práce ve volném čase při výrobě kulis, rekvizit, v poslední době i loutek, pohádkových zkoušek, a takových těch drobných hloupostí jako je třeba mix zvuku, světel a podobných maličkostí.
Nevěřil by jste jaký o je o tuto samozřejmě neplacenou a na volný čas náročnou práci zájem. Lidi se k nám jen hrnou a zájemce musíme o tuto dobrovolnou činnost odhánět. 
To, že nechceme opustit stávající dům v centru města s vynikajícími parkovacími možnostmi, že nechceme opustit dům unikátně upravený pro loutkové divadlo, dům, ve kterém by mohly fungovat tři soubory (loutkáři nahoře, žatečtí ochotníci a děti z dramatického odděleni LŠU dole ve spodním sále), tak to, že tento dům nechceme opustit a přestěhovat se do shnilého, mrňavého, nevyhovujícího naprosto zdevastovaného domu, kam celý rok dík plátnu letního kina nezasvítí slunce, to není diktát, ale rozumný úsudek. Mluvíme-li tedy o loutkovém divadle a ne o plácání se po zádech. Ono to tak může dopadnout. Za přítomnosti novinářů, možná i televize, s patřičnou slávou, se sice podaří otevřít z dotací jakž takž zrekonstruovanou Lüdersdorfovu vilu, ale kdoví, bude-li možné v ní loutkařinu provozovat.
