Všechno je o lidech. Když je památkář tvrdolín, lidi ten batoh problémů chtěji shodit. Není účel zakazovat nebo přikazovat. Účel je dopracovat se pozitivně k cíli. Tj zachovat historiii a krásu toho mála co nám tu zůstalo. Památkář ma hlavně citlivě radit jak zachránit co se dá. Má pomáhat lidem žít v tom a nevytvářet nesnesitelnost bytí. Když nic neumím, vytvářím problém, abych to odsunul nebo nic nepokazil. Vězte že to je o znalostech, citu a lásce k památkám s lidmi, kteří je tvoří a zachovávají. Zapšklostí a rozpory se nic pořádného nevytvoří. Jenom se ztrácí čas, který se má věnovat užitečným věcem.

Vlastnit dům "památkově chráněný" je opravdu za trest. Úřední buzerace, majitel je vlastně na v kategorii nesvéprávných občanů. Úřady tento titul obci neodejmou, protože by tím potvrdily, co majitelé domů (i nechráněných) kritizují. Tento příklad je ale dobrým poučením pro ty, kdo by o podobný titul usilovali.

Mohl by pan úředník vyčíslit, jaký finanční přínos pro obec titul "památková rezervace" konkrétně pro Merboltice přináší ? Že by autobusy plné fotících Japonců a spousta zahraničních investorů u vrátek chalup ? Znám to tam, takže tvrdím, že finanční přínos pro obec je nulový, jen úřednická buzerace pro majitele. Takovou chalupu bych nechtěl ani zadarmo .

Památková rezervace je památková rezervace a do ní plastová okna určitě nepatří.

Vlastnit nemovitost v památkové rezervaci je terno.

Památkáři jsou něco jako ekopošuci. Sice to není jejich, ale vlastníkům budou kecat i do zatlučení hřebíku.

- Ano pane Skřivánku i o Vás mluvím.