Nemohu se nevyjádřitk některým problémům, zmíněným ve výše uvedeném rozhovoru a týkajících se mé osoby:

1)     Pan Formáček zapomíná, že v době, kdy já jsem bylředitelem Severočeského divadla opery a baletu bylo toto divadlo příspěvkovouorganizací města. O všech nákladech na opravy a investice tedy rozhodoval nášzřizovatel. Každoročně jsme podávali soupis toho, co je třeba opravit čipořídit (včetně nové opony), vyhověno nám však bylo pouze v maličkostech.Ano, " pětadvacetlet se tady na nic nesáhlo“ - v tom má pan Formáček pravdu. O technický stav divadla se město Ústí nad Labem staralo velmi špatně.

2)     Pan Formáček „by se nerad vracel...“ k možnosti méspolupráci s divadlem, kde bych býval mohl působit nadále jako režisér.Nedivím se mu. Má-li totiž pan Formáček v sobě alespoň špetku slušnosti asvědomí, musí vědět, že mé „rozloučení“ s divadlem po pěti letech působeníve funkci ředitele proběhlo přinejmenším nedůstojně. Poslechl totiž pokyn z radnice a urychleněse mne zbavil. Nechal zlikvidovat hotovou scénickou výpravu k připravovanéinscenaci Rusalky, kterou jsem měl režírovat (tím se spláchly do nenávratna desetitisícekorun - takové plýtvání veřejnými prostředky bych si já nikdy nedovolil)  a přizval jiné inscenátory. Mépůsobení v Ústí tím definitivně skončilo, k další spolupráci mne panM.F. nepozval.

3)     Pan Formáček si pochvaluje ekonomické výsledky, kterýchdosahuje. Už ale nedodává, že tyto výsledky jsou umožněny trvalým sníženímplatů všech zaměstnanců o 10 procent oproti státem stanoveným tzv. tabulkovýmplatům a otrokářským zneužíváním umělců při náročných zájezdech.

  Uvítal bych, kdyby tento můjpříspěvek byl otištěn ve vašich novinách.   Tomáš Šimerda