V neděli 24. dubna oslaví kapela 36 let od svého založení, do lounského kulturního domu Zastávka jí přijede popřát i zpěvák Josef Zíma.
„Po dvou letech u Posádkové hudby Praha jsem se vrátil do Loun. Dechové kapely, které tu působily, hrály jen na vzpomínkových akcích u pomníků nebo pochody. Když už některá koncertovala, neměla zpěváka ani zpěvačku a vystupovala bez pořádné přípravy, muzikanti neměli aparaturu a noty si rozdávali pár minut před vystoupením. To se mi nelíbilo,“ vzpomíná 62letý kapelník na rok 1980, kdy svůj soubor založil.
Od té doby patří k nejvýraznějším českým reprezentantům tohoto žánru a dokáže si stále nacházet nové publikum. Písničky a příběhy zpívané česky, zvuková pestrost a především velká energie, to jsou podle kapelníka hlavní důvody.
„Pokud je dechovka hrána kvalitně, nemá žánrového konkurenta. Je zvukově pestrá, máte tam klarinety, trumpety, tenory, bas, bicí... Na koncertě lidem předáváme velkou energii a oni nám ji vrací. Je to životní optimistický postoj. Přijďte se podívat, jak i senioři, kteří přijdou na koncert s berlemi, po prvních tónech opřou hole o stůl a zamíří na parket,“ usmívá se.
Kapela zahraje Beatles, Boney M i Karla Vlacha
Pyšný je přitom na to, že posluchače má jeho orchestr nejen mezi starší generací. „Na naše koncerty chodí i mladší a velkou radost mi dělá to, že i my sami jsme generačně pestří a je mezi námi několik mladých hudebníků a zpěváků,“ poukazuje.
Kromě českých klasických lidovek si orchestr střihne i populární hudbu, například legendární Beatles či u nás stále populární Boney M. „Jsme schopni zahrát veškeré rytmy včetně písniček od Beatles, Boney M, Karla Vlacha nebo Františka Ringo Čecha,“ podotkl Tejha.
„Stejně jako společnost se vyvíjí, i my se musíme přizpůsobit trendům. Ale ne tím způsobem, že bychom se publiku podbízeli či slevovali z nároků na kvalitu naší hudby,“ zdůrazňuje Rejha, že dbá na uměleckou kvalitu svého souboru, a to jak u repertoáru, tak u muzikantů.
Muzikanti nesmí dělat bedňáky
„Za prvních šest let se v kapele vyměnilo sto členů. Dbám především na vysokou kvalitu jejich umu. Není to jen o tom jednou za čtrnáct dní odehrát koncert, ale skrývá se za tím mravenčí práce a zdokonalování se,“ přibližuje Rejha svá přísná měřítka.
I proto má v orchestru každý svojí roli a neexistuje, aby třeba hudebníci dělali i bedňáky. „Pokud chci po muzikantech stoprocentní výkon, nemohou před vystoupením stavět aparaturu. Patří k nám i zvukař a technik. Každý má své místo a funguje to u nás jako v dobře organizovaném včelím úlu,“ podotýká.
Ačkoli jeho souboru se daří, dechovka jako taková by podle něj na tom mohla být lépe. Škodí jí ale, že se dnes už netočí a nevysílají kvalitní televizní pořady.
„Ve společnosti se vytváří chiméra, že dechových těles je dostatek. On je to přitom velký problém. Rádia hrají 10 až 40 let staré nahrávky orchestrů, které už neexistují. Česká televize 15 let nevyrábí nové pořady pro posluchače dechovky. Většina kapelníků vám řekne, že jim chybí šikovní muzikanti. A pak dechovka strádá, protože není z čeho vybírat,“ mrzí Rejhu.
