Je to už její ranní rituál. Dagmar Mandíková vychází hned po probuzení na zahradu svého domu v Litvínově a zhluboka se nadechne. Pak soustředěně nosem analyzuje nasátý vzduch. Až pak přichází na řadu snídaně.
Pokud ucítí „podezřelé“ pachy, zapíše to do tabulky (o záměru zřídit čichače jsme psali zde).
Než vyrazí za povinnostmi, „nadechovací akci“ pro jistotu zopakuje. A během dne pak ještě několikrát na různých místech Litvínova. „Doma mi vždycky říkali, že mám dobrý nos,“ směje se Mandíková.
Němci z druhé strany Krušných hor jsou přesvědčeni, že nepříjemný smrad, který popisují jako kočičí výkaly, k nim putuje z české strany.
Česko-německý projekt na tři roky
Protože je ale pátrání po původci už několik let marné, rozjel se letos speciální česko-německý projekt s názvem OdCom. Poběží tři roky a vyjde na bezmála dva miliony eur, přičemž ho spolufinancuje Evropská unie.
„Už v průběhu roku 2017 bychom mohli získat zajímavé údaje,“ slibuje si od projektu ministr životního prostředí Richard Brabec. Podle něj je pravděpodobné, že zdroj zápachu by mohl být kombinovaný.
V rámci česko-saských projektů už bylo rozmístěno několika speciálních přístrojů určených k měření ultrajemných částic. OdCom má jeden v Lomu u Mostu. Součástí projektu jsou i speciálně vyškolení lidé, takzvaní čichači.
Na německé straně jich je třináct, u nás o dva méně, evidují zápach v oblasti středních a západních Krušných hor. Mezi nimi i Dagmar Mandíková.
Přísné „přijímačky“
„Když jsem se dozvěděla, že se někdo takový shání, neváhala jsem a přihlásila se. O životní prostředí se zajímám roky,“ usmívá se Mandíková. Aby mohla být v týmu čichačů, musela v německém Seiffenu úspěšně absolvovat přísné „přijímačky“.
„Posadili nás tam k nějakým přístrojům, dali k nosu trubičku a do ní pouštěli vzduch. Buď čistý, nebo něčím říznutý. Úkolem bylo zmáčknout tlačítko pokaždé, když jsme měli pocit, že cítíme látku, jakou jsme cítit měli,“ popisuje.
Náhlý a nepříjemný zápach už cítila čtyřikrát, zejména v rekreační litvínovské zóně Nové Záluží. Jakmile něco ucítí, bere do rukou formuláře, které jsou teď nedílnou součástí její kabelky.
„Musím napsat, kolik je hodin, a v další tabulce vybrat, co jsem asi cítila. Dál pak uvést, jaká byla intenzita zápachu nebo jak na mě působil,“ vysvětluje.
Kanystry na „podezřelý“ vzduch
Data se pak budou zpracovávat spolu s meteorologickými údaji. Na závěr je potřeba fouknout do spirometru a opsat hodnotu, jakou ukáže. To kvůli sledování reakce dýchacích cest.
Jiní čichači mají k dispozici speciální kanystry. Nabírají do nich „podezřelý“ vzduch. Uvnitř je nádoba pokrytá silikonem, aby se odebrané látky nerozložily a nijak nereagovaly na něco jiného.
„Stačí otočit ventilem a za zhruba šest minut kanystr opět zavřít,“ říká Eva Rychlíková ze Zdravotního ústavu Ústí nad Labem. Kanystr poté putuje do laboratoře, kde vzduch analyzují.
V Česku zatím tímto způsobem odebírali vzorky jen jednou. V akci budou čichači mimo léto skoro celý rok. Při otázce na odměnu se Mandíková neubrání úsměvu. „Je to opravdu spíše dobrovolná činnost,“ podotýká.
OdCom se zaměřuje i na možný dopad ovzduší na zdraví lidí na obou stranách hranice. „Budeme sledovat dětskou respirační nemocnost nebo příjmy do nemocnic a úmrtnost. Chystáme také dotazníky pro pacienty,“ doplnila Rychlíková.
