Parta lezců potenciál skalních stěn objevila před pěti lety. Zdeněk „Dědek“ Hubka, který se na vrtání nových lezeckých cest podílel, upřesňuje, že šlo spíše o znovuobjevení.
„Kdysi dávno tam někdo lezl, asi Ústečáci nebo Děčíňáci. V 60. letech tam chodili trénovat na hory. Našli jsme tam staré skoby," líčí Hubka.
Jednotlivé výstupy jsou dlouhé třicet až sedmdesát metrů. Přístup ke skalám z Brné ovšem není snadný, Průčelská rokle je velmi strmá.
„Je to půl hodiny poctivého šlapání do kopce. Ti, kteří jsou zvyklí jezdit pod skálu autem, se tam moc honit nebudou. Na druhou stranu je to lepší, aspoň to tam nebude takový blázinec," míní Hubka.
Skály jsou otočené směrem na jih, takže lezci tam mohou chodit i v chladnějším počasí. Ten, kdo zdolá náročnější cestu ke skalám, ocení krásný výhled na zvlněnou krajinu Českého středohoří.
Povolení pro lezení ve skalách není třeba
Hubka připomněl, že kvůli hnízdění ptáků bude lezení na Výřích skalách možné až v létě. „Celá oblast je každoročně přístupná až po 30. červnu,“ zdůraznil Hubka.
Lokalita se nachází na území CHKO České středohoří. Šéf její správy Jaroslav Obermajer v lezení nevidí žádný problém.
„Povolení pro to není třeba, když nedochází k nějaké rušivé činnosti," říká Obermajer. On sám na Výřích skalách nepředpokládá masovější lezení, vzhledem k přístupu podle něj nebude tak atraktivní.
Rokle je zajímavá i peřejemi a dvěma vodopády na tamním potoce. Tamní divoká příroda zřejmě inspirovala i Karla Maye, který v Brné na konci 19. století pobýval. Ve skalách hnízdí krkavec, sokoli i čáp černý.
Podle Obermajera není nutné regulovat lidem do rokle vstup. „Je to výstupové místo, kudy se od Labe dostanete do dalších částí Českého středohoří. Je tak prudké, že tam nejezdí motorkáři ani bikeři,“ poznamenal Obermajer.
