Padesátiletý Alexander Pirivatrić žil opuštěný v ruině drážní budovy v lesích nad Dubím. Odtud každý den vyrážel s batohem pro zbytky jídla ke kontejnerům. Denně nachodil až 20 kilometrů, lidem se vyhýbal.
Jednoho dne se ale dal do řeči s teplickým učitelem Petrem Slívou. Ukázalo se, že zanedbaný muž býval zubařem se zavedenou praxí, avšak přišel o všechno.
„Ačkoli vypadal jako běžný bezdomovec, hovořil velmi vzdělaně. Chtěl jsem mu pomoci,“ řekl Petr Slíva pro srbský server Telegraf, jenž na případ upozornil.
Sestra po něm marně pátrala, chtěla ho prohlásit za mrtvého
Slíva pak bezdomovci téměř rok nosil jídlo a posléze kontaktoval srbskou ambasádu v Praze.
„O panu Alexandrovi jsme do té doby nevěděli, ale ihned jsme začali pátrat po jeho minulosti i příbuzných v Srbsku. Ukázalo se, že do Československa přijel jako malý pouze s matkou, ale že v Srbsku žije jeho nevlastní sestra, která po něm neúspěšně pátrala a nakonec ho chtěla prohlásit za mrtvého,“ zmínil srbský konzul Stefan Tomašević, který za panem Alexandrem vyrazil do Krušných hor.
Ambasáda příbuznou kontaktovala a začala připravovat Alexandrův odjezd zpět do vlasti, ke kterému na přelomu roku skutečně došlo. „Mohu potvrdit, že pan Alexander je už v Srbsku. Pro nás jde o velmi důležitý případ, protože každý Srb v potížích si zaslouží naši podporu,“ upozornil konzul.
Zlomem v jeho životě byla smrt matky
Alexander Pirivatrić žil v Česku od svých 9 let. Vystudoval stomatologii a jako zubař pracoval například v pražském Motole, ale i v Krupce či Teplicích, kam se přistěhoval v roce 1990.
„Poznal jsem ho ještě jako kluk, můj táta k němu chodil do ordinace ve středisku v Krupce, já jsem navštěvoval jeho tréninky kung-fu,“ vzpomíná na dávného známého Ondřej Moravec z Krupky.
Zlomem v lékařově životě byla smrt maminky. „Byli si nesmírně blízcí. Když ji doma našel mrtvou, neustál to. Někdo mu pak nabídl drogy a už se vezl,“ připomněl Moravec zubařův strmý pád.
„Chytl se romské party, nakonec na ně přepsal byt v Proseticích a oni ho pak vyhodili na ulici. V kung-fu si poradil s kýmkoli, ale drogy ho semlely,“ dodal Ondřej Moravec.
Alexander přestal komunikovat s lidmi. I s těmi, kteří se mu snažili pomáhat. „Bylo jich mnoho, nabízeli mu jídlo i ubytování. Byl ale temperamentní a hrozně tvrdohlavý. Všechnu pomoc odmítal, lidem už nevěřil,“ podotkl Moravec.
Z respektovaného zubaře se stal podivín, kterého mohli s batohem a šnorchlem v ústech vídat lidé v Dubí, Přítkově, Krupce i Teplicích.
Přestože není příliš pravděpodobné, že by se Alexander po mnohaleté pauze začal opět věnovat svému oboru, navíc v zemi s téměř 20procentní nezaměstnaností, jeho život se výrazně promění.
