Lokomotivy od německé firmy RAW Meiningen Setuza koupila v roce 1988. | foto: Martin Adamec, MAFRA

Ústí přišlo o raritu, provoz poslední akumulační lokomotivy na páru

  • 13
V Ústí nad Labem dojezdila modrá akumulační lokomotiva, které neodmyslitelně patřila k ústecké čtvrti Střekov. Pravidelně přejížděla přes běžnou silnici, která rozděluje areál podniku Setuza. Bylo to poslední místo v Česku, kde takový stroj jezdil v běžném provozu.

"Vlečku, po níž lokomotiva jezdila, začal obsluhovat nový dopravce," řekl Petr Špetlák, mluvčí firmy AWT, která vlečku provozovala. Firma lokomotivu jako nepotřebnou odstaví.

V Setuze sloužily akumulační lokomotivy dvě, druhá je nyní ve sbírce Zubrnické muzeální železnice. Od klasické parní lokomotivy se liší tím, že se v nich netopí uhlím, ale tankují páru podobně jako auta benzin.

Protože nepáchnou a nevypouští jiskry, jsou ideálním dopravním prostředkem do výbušných a potravinářských provozů. Ještě na konci 20. století akumulační parní lokomotivy fungovaly i v jiných závodech, hlavně na severu Čech a na Ostravsku.

Průkopnické pokusy s bezohňovými parními lokomotivami se odehrávaly už v druhé polovině 19. století a v počátcích se využívaly hlavně při stavbě tunelů, aby nezamořovaly složitě větratelná staveniště. Schichtovy závody, později Setuza, začaly tento způsob přepravy vagonů uvnitř podniku využívat před druhou světovou válkou.

Původní stroj z roku 1929 mohli lidé na podnikové vlečce vidět v provozu ještě v polovině osmdesátých let. Spolu s parním veteránem tu jezdily i akumulační lokomotivy ČKD z 50. let.

Stroje byly nejmladší v Česku

Všechny tyto staré stroje však podnik vyřadil v roce 1988, kdy koupil dvě zbrusu nové lokomotivy od německé firmy RAW Meiningen. Vzhledem k následujícímu politickému vývoji to byly patrně poslední exempláře, které ve své historii východní Němci vyrobili.

Ovládání stroje je téměř stejné jako u běžné parní lokomotivy, chybí ale topeniště a z komínu se řine jen bělounká vodní pára. Princip pohonu je založený na tom, že teplota varu vody se zvyšuje s tlakem. Lokomotivy mají kotel naplněný ze dvou třetin vodou a zbytek je dotlakován párou.

Například při tlaku 16 barů stoupne bod varu vody na 200 stupňů Celsia a dokud neklesne tlak natolik, že bod varu dosáhne obvyklých 100 stupňů, vyrábí si lokomotiva páru sama z vody v kotli.

Lokomotivy jsou závislé na speciální čerpací stanici a mají relativně malý dojezd, proto se užívají jen pro vnitropodnikovou dopravu. Ústecká akumulačka ale v roce 2003 vyjela i na běžnou trať a dokonce vezla cestující.

Při své vůbec první jízdě mimo areál Setuzy táhla vagony osobního vlaku ze Střekova do Velkého Března, aby se otestoval její dojezd mezi tankováním páry. Cestu tam stroj zvládl, nazpátek už ne. Ujel asi 16 kilometrů.