Snímky tvoří novou stálou výstavu v expozici Důl Richard v proměnách času, která se nachází ve sklepních prostorách pod budovou litoměřické radnice. Vchází se do nich skrz městské opevnění pod Máchovými schody.
„K vidění jsou fotografie ze současného stavu podzemí. Je to ukázka toho, jak se dnes v dole stále sesouvají nestabilní stěny i stropy. Jde i o určité varování, aby tam lidé nelezli, protože to je nebezpečné místo,“ říká Dominik Faustus z Centra cestovního ruchu, které touto akcí zahajuje letošní turistickou sezonu.
Nová expozice obsahuje celkem 38 velkoformátových fotografií. „Jde o první stálou výstavu Aleistera Despa,“ poznamenává Faustus.
V dole Richard se zprvu těžil vápenec, pak si v něm nacisté zřídili továrnu a nyní jeho část slouží jako úložiště radioaktivního odpadu.
Továrna nacistů se mění každým dnem
Zvláštností dolu Richard je, že podzemní továrna se mění každým dnem. I když je výstava zaměřená na to, jak vypadá Richard v dnešní době, fotografie mnohdy ukazují místa, která už neexistují.
Celý komplex neustále pracuje, závaly jsou zde velice časté. Třeba v části čížkovické těžby, která je navázána na nacistickou továrnu, byla ještě na podzim podzemní jezírka.
„Pro výstavu jsem je tenkrát ještě nafotil, ale v prosinci už tam žádná podzemní jezírka nebyla, protože byla zavalena. Stalo se to během dvou měsíců,“ upozorňuje fotograf Desp.
Sám prý dobře zná nebezpečí podzemních sesuvů. „Richard rozhodně patří k nejnebezpečnějším podzemím v Čechách. Vždycky se snažím chodit s někým, protože chodit tam sám je velké bláznovství,“ dodává Desp.
„Stačí zakopnout a už je problém. Když něco spadne, říkáme tomu ‚víka do rakve‘. Stropy jsou totiž jako cibule a jednotlivé vrstvy pomalu odpadávají. Vrstva ale váží několik tun a pohřbí všechno, co je pod ní. Už se mi stalo, že na to doplatila má technika, což nebylo příjemné ani levné,“ líčí umělec.
Složité fotografování v temné hloubce
Fotit hluboko v podzemí, kde zcela chybí světlo, není jednoduché. „Někdo fotí bleskem, jiný si celou scénu osvětluje. Mně stačí jedna obyčejná svítilna a stativ. Říkáme tomu ‚fotit na dlouhý čas‘,“ vysvětluje.
Fotoaparát snímá světlo, které za určitou dobu padne na scénu. „Místo, které fotím, proto využiji jako omalovánky a vysvítím si ho, jak potřebuji. Snažím se, aby byly vidět kontrasty mezi betonem a vápencem,“ přibližuje Desp.
Jeho fotografie budou druhým rozšířením podzemní expozice Důl Richard v proměnách času.
Výstava vznikla na jaře 2013. Začíná historií lámání vápence a pokračuje válečnou epochou, kdy byla v dole tajná podzemní nacistická továrna (psali jsme o ní zde).
Třetí část ukazuje současné úložiště nízkoradioaktivního odpadu (více o něm zde).
„Další část, kterou jsme otevřeli před dvěma lety, seznamuje s vizí mladého litoměřického architekta Filipa Landy, jak by se dalo toto místo a prostor okolo něj využít pro veřejnost a turisty,“ podotýká Faustus.
