Jedinečnou šanci zahlédnout přísně chráněného čápa černého nyní mají pozorní návštěvní Národní parku České Švýcarsko. Letos se jich zde ve dvou hnízdech vylíhlo sedm a dnes už létají v jejich okolí.
„Možná je více mláďat než těch sedm, ale s čápy černými je ta potíž, že je velmi obtížné najít jejich hnízdo. Přestože je to obrovská stavba, dokáží ji velmi dobře ukrýt ve stromech,“ říká Pavel Benda.
„Ale když hnízdo obsadí, vracejí se k němu několik let, takže když ho najdeme, můžeme čápy sledovat. Proto v parku víme o dvou,“ poznamenává.
V celé ptačí oblasti Labské pískovce, jejíž je národní park součástí, je podle něj osm až deset obsazených teritorií. „Jen je prostě nedokážeme najít,“ krčí rameny Benda.
Sokoli stěhovaví ale letos v národním parku vyvedli 12 mláďat, což je méně než v posledních dvou letech. Co se stalo? ̈
Sokol nejvíce trpí rušením při hnízdění, proto každoročně vyhlašujeme zákaz vstupu do hnízdních oblastí a lidé to celkem dodržují. Stává se ale, že sokoli pro hnízdění špatně vyberou dutinu ve skále a o snůšku přijdou, vybere jim ji kuna, liška nebo krkavec. Také se stává, že mláďata na hnízdě uloví výr. Nebo se může stát, že jeden z páru je neplodný.
Opravdu se stává, že sokol je neplodný? Vy víte z jejich „ložnice“ až takové detaily? ̈
Dříve, když se v zemědělství používaly chemické látky a DDT, tak kvůli tomu populace sokolů ve střední Evropě vyhynula. Ptáci byli neplodní, vejce vůbec neměla skořápku nebo ta byla tak tenká, že když si na ně samice sedla, praskla. Dnes neplodnost sokolů není běžná, stává se to nečastěji kvůli stáří.
Zatímco sokoli většinou přes zimu zůstávají v Evropě, „vaši“ čápi za pár týdnů odlétají do Afriky. Kudy létají a podle čeho si vybírají trasu?
Táhnou do Afriky přes Izrael nebo Gibraltar. Čápi černí mají svoji trasu geneticky danou, od narození vědí, kudy poletí. Létají individuálně, shromáždí se jen na odpočinkových místech. Podle kroužkování čtyř mláďat v jednom hnízdě víme, že některá letěla na jihozápad a další na jihovýchod. Jeden náš čáp se pravidelně podle hlášení zastavuje ve Francii. Ovšem také se stává, že díky oteplování někteří čápi třeba zůstanou v jižní Evropě, například ve Španělsku či ve Francii, a do Afriky neletí.
Víte, kam z Izraele a Gibraltaru čápi v Africe doletí?
Bohužel, nemáme odtud žádnou zprávu.
Říkáte to hodně smutně, proč?
V posledních letech je velký problém v tom, co se děje na tahových trasách a v zimovištích ptáků zejména v Africe. Zde populace lidí obrovsky roste, je to přímo exploze a lokality, které ptáci na zimování využívali jako mokřady a savany, jsou zničené. Je tu zemědělská půda a ptáci tím trpí. To je ovšem menší problém, ten obrovský je v tom, že na středomořském pobřeží od Libye po Izrael jsou natažené sítě a ptáky zde chytají. Sítě jsou úplně všude, nejvíce v Egyptě. Ptáci horko těžko přeletí Středozemní moře, chtějí si odpočinout, ale na pobřeží je lidé pochytají a snědí. Pobijí miliony, dá se říci i desítky milionů ptáků. U nás vzácní ptáci končí v hrncích hlavně v Egyptě. My ptáky chráníme, stavíme jim hnízda, zakazujeme k nim vstupy v době hnízdění abychom zvýšili jejich populace, ale jakmile se dostanou mimo Evropu, lidé po nich jdou a zabíjejí je. I třeba jen tak pro legraci. Každý tam má střelnou zbraň, všechna křoví a stromy jsou obalené sítěmi a ptáci nemají šanci. Viděl jsem záběry a fotografie z Libanonu, kde střílejí do všeho, do čápů bílých, černých, mandelíků, dudků... Prostě jen tak z legrace a ještě si to fotografují. Je to strašné a obrovský průšvih, o kterém se začíná hovořit, ale lepší to tam asi nebude. Chtějí se tam najíst, a nejlépe zadarmo.
Vraťme se do Evropy. Kvůli oteplování ornitologové po celé zemi pozorují v Česku dlouho nevídané nebo úplně nové teplomilné druhy ptáků. Objevují se některé i u vás v parku?
Letos poprvé jsem u nás slyšel bukáčka malého, za jeho návrat ovšem nemůže oteplování. Za první republiky a po válce byl naším nejhojnějším volavkovitým ptákem, pak se ničily mokřady a rákosové porosty, rybníkářství se intenzifikovalo. Všude bylo hlavně hodně kaprů a bukáček v podstatě neměl co žrát, protože zooplankton a velké druhy hmyzu mu vyžrali kapři, a bukáček byl vyhuben. Proto byl bukáček na čtyřicet let ohroženým druhem, ale nyní se začíná opět šířit. Objevil se třeba také budníček zelený, který v Česku vůbec nežil, jen v Asii a východní Evropě. Jeho velká populace je v Krkonoších a nyní jsou první i u nás v parku.
Jste vášnivý ornitolog, co vás letos nejvíce potěšilo?
Že u nás přibývá jeřábů popelavých, což je jeden z největších ptáků, který žije ve Šluknovském výběžku. Hnízdí zde už několik párů a šíří se dál, žije už i v Krušných horách. Je to krásný, monumentální pták, a když letí, je to na obloze opravdu velké zvíře. A na louce vypadá mimořádně krásně. Nejvíc mne ovšem potěšil bukáček, toho jsem si moc přál. Bohužel jsem jeho hnízdo nenašel. Je stále „zašitý“ v rákosí, občas ho přeletí, ale většinou ho moc nevidíte, jen slyšíte jeho hlas. Třeba se mi povede jeho hnízdo objevit příští rok, pokud se ovšem z Afriky vrátí.
