Zdeněk Spurný do „oboru“ naskočil teprve zhruba před rokem. Tedy přesně v době, kdy přerovská radnice rozjela velké tažení proti ubytovnám, kterých ve městě fungují bezmála dvě desítky. Možná i proto se podnikatel rozzlobí pokaždé, když slyší, jak někdo říká, že jde o výnosný byznys. Zlaté časy už jsou totiž podle něj dávno pryč.
K provozování ubytovny ho přitom přivedly okolnosti. Jeho původní firma sídlila v Dluhonské ulici, která patří k méně vábným částem Přerova. Z jedné strany areál chemické fabriky, z druhé pole a železnice. Spíše než místem k bydlení je průmyslovou zónou.
Přesto zde v průběhu minulých let vzniklo několik ubytoven, včetně neblaze proslaveného „lazaretu hrůzy“ podnikatele Pavla Mirgy (více o něm čtěte zde). Pro Spurného firmu, která zde sídlila také, znamenalo takové sousedství konec.
„Od půlky 90. let jsem měl firmu, v Dluhonské jsme měli sklady, kam jezdili klienti. Po nějakém čase ale jezdili méně a méně, až jsme sklad, do jehož oprav jsme krátce předtím investovali značné peníze, museli zavřít,“ vypráví.
V blízkosti ubytoven může dobře fungovat jen další ubytovna
Za odliv zákazníků mohlo právě těsné sousedství sociálních ubytoven.
„Když za námi někdo přijel a zaparkoval si tady auto, stalo se okamžitě terčem dětí z ubytoven. Trefovaly se do něj míčem, a než klient odjel, měl auto poplivané nebo poškrábané. Lidé sem přijeli jednou, maximálně podruhé, pak už jen řekli: Omlouváme se, ale tohle nám za to nestojí,“ říká Spurný, kterému nakonec zbyla jen prázdná budova.
„Jediné, co mě napadlo, že by mohlo v blízkosti ubytoven bez problémů fungovat, byla další ubytovna,“ dodává.
Rozhodnutí padlo v době, kdy se začínalo proti nové vlně sociálních ubytoven, jež Přerov zaplavily, bojovat.
„Běhání po úřadech mne stálo spoustu energie. Kdybych věděl, co mne čeká, tak to nikdy neudělám. I teď tady mám jednu kontrolu za druhou. Provozování ubytovny není nic snadného,“ tvrdí po necelém roce podnikání. Doba, kdy to byl lukrativní byznys, je navíc podle něj pryč.
„Majitelé ubytoven si určovali nájemné a úřady platily. Dnes je výše náhrad za ubytování stanovena nařízením vlády, a tak se nedá říct, že někdo bere víc a jiný méně. Je to dané lokalitou, počtem obyvatel regionu a počtem osob na pokoji. Proto ceny za ubytování tady v Přerově máme v podstatě všichni stejné,“ říká.
Zbavil jsem se předsudků o Romech, říká podnikatel
Po zkušenostech s okolními ubytovnami, kde jsou celé rodiny, je jeho zařízení určeno pouze pro muže.
„Viděl jsem, jak jsou romské děti nezvladatelné, když jsem kvůli nim musel zavřít firmu. Když je občas rodiče z okna okřikli, zmizely sice na chvíli na druhé straně domu, ale do půl hodiny byly zpátky a problémy začaly znovu,“ líčí. I kvůli tomu se snaží, aby v jeho ubytovně vládl pořádek.
„Máme sice kapacitu čtyřicet lůžek, ale obsazeno je jen 15. To kvůli tomu, že si vybíráme. Na začátku jsme sem vzali jednoho Roma, nad kterým každý ohrnoval nos. Teď se nám tady o to stará a pomáhá při rozhodování, koho sem vzít a koho ne. Když na někoho kývne, víme, že s ním nebudou problémy.“
O čistotu společných prostor se stará uklízečka, pokoje si nájemníci uklízejí sami. „Musím říct, že s Romy v tomto ohledu nejsou žádné problémy. Pokoje si udržují čisté, ani jiné komplikace s nimi nejsou. Horší je to s bílými, ať se týká pořádku, nebo chování,“ podotkl.
Tvrdí, že se zbavil i dalších předsudků o Romech. „Běžně se o nich říká, že nechtějí pracovat. Ale za mnou chodí pravidelně chlapi od nás i z okolních ubytoven a ptají se, jestli nevím o nějakém zaměstnání. Že když někam přijdou sami, že jim nikdo práci nedá. Když sám potřebuji s něčím pomoci, stačí říct a chlapi bez řečí berou lopaty a pustí se do práce,“ popisuje Spurný.
„Děsím se, co bude z dětí, když teď nemají před ničím respekt“
Zastává se i Pavla Mirgy, provozovatele nechvalně proslulého „lazaretu hrůzy“, kde v otřesných podmínkách živořilo mnoho handicapovaných lidí.
„Myslím, že celý ten problém s jeho ubytovnou byl trochu nafouknutý. Osobně s ním mám dobré zkušenosti. Když jsem měl s obyvateli jeho ubytovny nějaké trable, stačilo mu říct a hned to vyřešil,“ hájí „kolegu“ z oboru.
Takto vypadla Mirgova ubytovna:
2. března 2015 |
Sám ale připouští, že například problémy s romskými dětmi zůstávají. „Je to trochu lepší, protože chlapi to trochu hlídají. Děcka ale stejně řádí dál. Do dveří nasypou kamínky, aby se po otevření nedovřely, pak využijí nestřežené chvíle. Odnesly nám tak z kuchyně varnou konvici, několikrát vykradly lékárničku, jejíž obsah byl rozházen v okolí, a v neposlední řadě zmizelo jízdní kolo. Všude kolem je okopaná omítka a nepořádek,“ popisuje Spurný.
„Děsím se, co z těch dětí bude za deset let, když teď nemají před ničím respekt,“ dodává a přiznává, že sám často zvažuje, proč v provozování ubytovny pokračuje, když mu to přináší podle jeho slov hlavně starosti. Nechat budovu chátrat se mu ale také nelíbí.
„Takže zatím se snažíme vydržet, dotovat provoz ubytovny z jiných podnikatelských aktivit a obyvatele ubytovny začlenit do normálního života například i tím, že jsme žádali o práci na Povodí Moravy, které podepsalo smlouvu o zaměstnávání Romů, a stejnou žádost jsme poslali na Celostátní asociaci Romů České republiky. Doposud jsme však nedostali odpověď,“ shrnul.
