"Hudbu miluji, obzvláště tu živě hranou na ulicích. Na piano jsem ale paradoxně nikdy nehrála, jen na kytaru a flétnu," usmívá se třicetiletá učitelka angličtiny a občanské nauky.
Když se dozvěděla o projektu Piana na ulici, u jehož zrodu stál pražský kavárník Ondřej Kobza, rozhodla se kouzlo pouličního hraní zprostředkovat i ve svém městě.
Projekt nese na bedrech sama. První dva kroky, tedy obstarání nástroje a zvolení vhodné lokality pro jeho umístění, už má za sebou.
"Piano nám za odvoz daroval jeden pán z Krupky. Problém nebyl ani s místem v podloubí, město mi vyšlo vstříc," připomíná Pizúrová a dodává, že ze začátku využívala cenných rad Václava Pištory, který stojí za umístěním piana v budově ústeckého vlakového nádraží.
Komplikace nastaly až při přípravě nástroje pro samotnou instalaci. Ladič, který stav piana kontroloval, totiž jeho cestu na Mírové náměstí pozastavil.
"Klapky se při hraní nevrací na místo. Oprava přijde na zhruba pět tisíc korun," líčí Pizúrová s tím, že zvažuje uspořádání sbírky.
"Vybrat bych však chtěla vyšší částku, aby bylo i na případné další opravy nebo také nový lak," dodává. Ráda by totiž uspořádala soutěž o budoucí podobu původně bílého nástroje.
Piano prozatím našlo azyl v litoměřické základní umělecké škole, která si vzala pod patronát také jeho ladění. Pokud se podaří nástroj opravit v nejbližších dnech, pak by na něj mohli lidé hrát už příští týden.
"Je sice hodně oprýskané, ale estetickou stránku nechávám zatím stranou," uzavírá Pizúrová.
