"Nový vozík mi umožňuje soustředit se na svůj výkon, nemusím ho při tréninku neustále opravovat, jako jsem musel dřív ten starý," říká nadšeně Štiller.
Štiller zadal výrobu vozíku začátkem roku a pak na něj tři měsíce čekal. Sportovní vozíky se totiž vyrábí na míru a z německého Dortmundu, kde vznikal, ho dvakrát dostal na vyzkoušení a zaměření.
"Musí se vyladit každý detail, aby vozík nebyl moc široký nebo úzký," říká Štiller.
S novým vozíkem vyrazil 11. dubna na největší ragbyový turnaj vozíčkářů v Kolíně nad Rýnem. Ten se hraje ve třech tělocvičnách v různých kategoriích podle náročnosti.
Štiller hrál za tým Sitting Eagles, což je v podstatě reprezentační B-tým. Na turnaji skončil osmý z dvanácti. Štiller na něm odehrál první zápas s novým vozíkem a trenéry zaujal natolik, že mu nabídli místo v A-týmu.
Vozík mi otevřel dveře do áčka, říká sportovec
"Ten vozík mi otevřel dveře do áčka. Teď můžu podávat maximální výkon a jezdit do zahraničí," raduje se. Na konci června ho čeká turnaj v Itálii.
Petr Štiller jako dítě chodil o berlích a od 13 let je na vozíku. Nemoc, kvůli níž nervy nevydávají potřebné signály do svalů a ty pak ochabují, se vyléčit nedá. Ví, že jeho stav už se nezlepší, postup nemoci nelze ani zastavit, jen zpomalit. Ale nestěžuje si a raději než o svém postižení mluví o ragby.
S ragby pro zdravé sportovce nemá mnoho společného. Hraje se v hale, tým získá bod, když některý z hráčů zajede do prostoru vyznačeném kužely. Místo známé ragbyové šišky se používá volejbalový míč, jehož povrch je hrubší, aby neklouzal.
Ragby vozíčkářů má vlastní pravidla o postavení v brankovišti, o přihrávkách, vedení míče, o faulech. Hráči se nesmějí plácat přes ruce ani šťouchat, ale mohou do sebe vrážet vozíky a s oblibou to dělají. Týmy tvoří čtyři hráči klasifikovaní podle svého postižení.
Ragby zpomaluje průběh nemoci
Štiller se k ragby vozíčkářů dostal před 11 lety, když skládal přijímačky na FTVS, na pracovní a tělesnou výchovu zdravotně postižených. Ragby ale není jen koníček, pomáhá mu zpomalovat rozvoj nemoci.
Proto ho hodně mrzelo, když starý vozík nefungoval, jak měl. Známí mu ale pomohli, instituce a firmy poslaly 40 tisíc a zbylých 150 tisíc korun daroval Ústecký kraj. S novým vozíkem nyní může začít novou etapu své kariéry.
"Dalo mi to obrovskou chuť do ragby. Zároveň to ale pro mě znamená nezklamat ty, kteří mi na vozík dali peníze," dodává Štiller.
