Temné sluje pod nebeskou modří
Protože se budeme celý den pohybovat v překrásné oblasti německé části Labských pískovců, zahájíme putování opravdu stylově: přímo u hladiny Labe, mezi železniční zastávkou Krippen a nádražím v příhraničním lázeňském centru Bad Schandau. Zhruba v polovině tohoto úseku, za průchodem pod železniční tratí, začíná trasa značené stezky. Pomyslný výškoměr tady ukazuje přibližně 120 metrů od hladiny moře.
Úvodní stoupání nás vyvede z říčního údolí na otevřenou náhorní plošinu, z níž vystupují temné siluety osamělých pískovcových mohykánů. K nejbližšímu z nich, stolové hoře Kleinhennersdorfer Stein, se přiblížíme po průchodu osadou Kleinhennersdorf. Značka zpočátku kopíruje rozhraní lesa a luk na jeho úpatí. Brzká odbočka nás ale záhy nasměruje do hloubi lesa a po dalším křížení v sedle se již pevně zakousne do nepříliš prudkého svahu. Pohodlně stoupáme prostorným schodištěm zpevněným masivními dřevěnými hranoly.
Přilehlý les postupně řídne a pod nebeským blankytem se začínají rýsovat tmavá pískovcová skaliska labyrintu vrcholových útesů, často fantaskních tvarů. Kleinhennersdorfer Stein ovšem nejvíc proslavily zdejší rozlehlé jeskyně. Kvůli nim sem míří většina turistů. Temné otvory těchto nekrasových slují se černají bezprostředně u paty skal. A některé jsou natolik prostorné, že v nepříznivém počasí poskytnou úkryt desítkám pocestných. Vlastní vrcholová plošina je pak povětšinou zarostlá náletem bříz a pokroucenými borovicemi, takže poskytuje jen omezené výhledy. Zato je ale takřka liduprázdná.
Nezapomenutelná panoramata stolových hor
Na Kleinhennersdorfer Stein v těsném závěsu navazuje Papststein, druhá stolová hora našeho výletu. Je velkolepá a na dnešní trase ta nejvyšší. Mapy u ní uvádějí hodnotu 451 metrů, přičemž český název vrchu zní Papežův kámen. Od výchozího bodu jsme tedy překonali více než třistametrové převýšení. Což pro sobotní rozproudění krve není vůbec špatný výkon.
Dominantní postavení Papststeinu nejlépe vynikne z jeho vrcholu. Pravda, je nutné se protlačit davy výletníků. Za slunného počasí totiž bývá na Papststeinu proklatě husto. Ale ty výhledy!
Náhorní rovinu obklopuje táhlá linie rovných tabulí Malého a Velkého Zchirsteinu, po levici se vypíná zubatá hradba útesu Schrammsteine, zatímco obzor uzavírá hraniční pás okolo Velkého Winterbergu zakončený kuželem Růžového vrchu. A severní strana, to už je opravdová pastva pro oči! Klimatické lázně Kurort Gohrisch zejí hluboko pod hranou útesu a naproti, za schovaným průlomem Labe, se tyčí nehybný stůl masivního Liliensteinu. Tenhle pohled opravdu nezapomenete. Tady obdržíte přesvědčivý důkaz, proč zrovna Lilienstein znalci považují za nejkrásnější horu Saského Švýcarska.
Bohužel, rozhledna na Papststeinu momentálně není přístupná. Naopak zdejší horská restaurace je nabitá k prasknutí. Půllitr piva či radleru tu pořídíte za 3,60 eura, cenová hladina jídel začíná u částky 7,90 eura. Nutno ovšem podotknout, že veškeré suroviny sem dopravuje nákladní lanovka.
Po žebříku na Gohrisch
Tip iDNES.czPutování z Bad Schandau na Gohrisch, přes Kleinhennesdorfer Stein a Papststein, s návratem po úpatí, lze absolvovat i s vyhlídkami a občerstvením za zhruba 3,5 hodiny. Kdo miluje delší túry, může do plánu ještě zařadit přesun přes Pfaffenstein a následně zakončit výlet v městečku Königstein. Počítejte ale s tím, že rychlost pohybu v pískovcových stěnách markantně klesá. Standardní turistické mapy navíc zkreslují skutečnou vzdálenost trasy. Příčinou je členitý terén s množstvím serpentin, které pak zákonitě délku pochodu prodlouží. Časové údaje na zdejších rozcestích odpovídají realitě. |
Hned za chatou na Papststeinu začíná sestup do průsmyku, za kterým se vypíná poslední dnešní skalp, 439 metrů vysoký Gohrisch. Ještě před průsmykem se ale vyplatí zastavit se v serpentině, kde se před vámi v celé své kamenné kráse naplno odhalí půvaby kolmých stěn skalního útvaru Hunskirchen. Kdo si přibalil do chlebníku dalekohled, může si pro radost spočítat pestře oděné horolezce zavěšené uprostřed tmavého pískovce.
Průsmyk obvykle okupují odstavené automobily motoristů, kteří si odtud odběhli do horské restaurace na Papststeinu nebo si dopřávají pohodlí nenáročné procházky po přilehlém okruhu naučné stezky u lázní Kurort Gohrisch. My z ní ovšem záhy odbočíme plnou parou ke stejnojmennému vrcholu.
Byly-li předešlé stolové hory víceméně hračkou, Gohrisch už rozhodně nebude lehkým oříškem. V závěrečném úseku přichystal pro výletníky překvapení: poslední metry stoupání vedou skrz chladnou úzkou rozsedlinu, schůdnou jen díky nainstalovaným žebříkům.
Oproti sousednímu Papststeinu vás tu překvapí celkem liduprázdno, přičemž krása rozhledu je srovnatelná. Toto je pravé eldorádo pro nevyléčitelné romantiky. Roztroušené dvojice či samotáři zde odevzdaně posedávají na ohlazených skalkách a mlčky, pohrouženi do meditace, si užívají podmanivé kouzlo okolní krajiny.
Avšak Gohrisch představuje unikát i z geologického hlediska. Zdánlivě jednolitá pískovcová hora ve svém nitru tají průniky magmatu, na jehož okrajích vznikla malá ložiska mastku, která se v minulosti těžila. Zašlou hornickou slávu připomíná vyústění staré štoly, situované hned vedle přístupové stezky.
Pro rychlý přesun zpět k železnici je vhodné sejít z průsmyku po silnici směrem na Papstdorf, zhruba po sto metrech zabočit vlevo a pak již pouze pokračovat podél lesa přes osadu Rabsdörfel až do Kleinhennersdorfu nad údolím Labe, u něhož uzavřeme kruh. Hezký návrat nám ještě zpestří pohled na daňčí stádo za plotem rozlehlého výběhu u Papstdorfu.
Může se hoditJak se tam dostat Výhodné cestování veřejnou dopravou po obou stranách hranice umožňuje speciální regionální jízdenka "Labe – Elbe". Avšak pozor, na německém území například neplatí v mezinárodních rychlících. Oblíbenou základnou motoristů k výstupům na Gohrisch a Papststein je rozsáhlé parkoviště v průsmyku mezi obcemi Kurort Gohrisch a Papstdorf. Během víkendu ale často bývá plně obsazené. Internet |