Masový hrob leží symbolicky v místě nejprudších bojů, kde 29. srpna narazila 40tisícová armáda francouzského generála Vandamma na houževnatý odpor 15 tisíc ruských gardistů a několika set rakouských vojáků. Více než dvojnásobná početní převaha dávala Francouzům vysoké šance na úspěch.
Seriál k výročí bitvy u ChlumceiDNES.cz přináší vždy ve čtvrtek a v neděli články k 200. výročí napoleonské bitvy u Chlumce v roce 1813, která předznamenala definitivní zvrat v napoleonských válkách. Poslední prázdninový víkend v Ústeckém kraji vyvrcholí rekonstrukcí bitvy oslavy, které tuto událost připomínají. Seriál připravuje ústecký historik Martin Krsek. V neděli: Hrdinové dostali speciální vyznamenání |
Chtěli co nejrychleji obránce rozprášit a pokračovat do nitra Čech. Jejich cílem byla Praha. Jenže ruští gardisté se přesily nezalekli a byli připraveni bojovat do posledního muže. Elitní vojáci věděli, že když ustoupí, ohrozí svého nejvyššího velitele. Car Alexandr I. totiž sledoval průběh bitvy z Doubravské hory v Teplicích, tedy takřka na dostřel bojišti.
Střet byl zuřivý, bojovalo se na bodáky - muž proti muži. Přestanov během několika hodin třikrát změnil držitele. Linie se nijak významně neposunula, ovšem ztráty na mužstvu byly obrovské na obou stranách. První den bitvy bylo vyřazeno z boje 12 000 mužů, mezi padlými figuroval i francouzský generál Reusse, ruský generál Ostermann Tolstoj utrpěl těžké zranění, když mu dělová koule rozdrtila ruku.
Druhý den se početní výhoda přesunula na stranu protinapoleonských spojenců, dorazily rakouské a pruské voje. Napoleonovi vojáci se ocitli v obklíčení, cestu k ústupu si museli doslova prosekat šavlemi. Bilance druhého dne byla také krvavá, Francouzi ztratili zhruba 5 000 mužů a spojenci 3 319.
Celkem padlo 20 000 vojáků
Celkově se ztráty z bitvy vyšplhaly na 20 000 mužů. Největší daň odvedli francouzští vojáci, na bitevním poli nechali 11 000 mrtvých a zraněných. Rusové postrádali 7 000 mužů, pruské jednotky přišly o 1 500 vojáků a rakouské o 800.
Bitevní pole bylo poseté mrtvolami, které kvůli riziku šíření cholery bylo nutné co nejdříve pohřbít. V rychlosti tak končila zubožená těla vojáků v mělkých hrobech, často tam, kde padla k zemi. V následných letech se pak vždy při větších deštích mnoho hrobů odplavilo a ostatky roztahala divá zvěř.
Nedůstojný stav radikálně vyřešil majitel místního panství hrabě Westphalen po dvaceti letech od bitvy. Nechal exhumovat mělké hroby, posbírat rozeseté ostatky a uložit vše do společné hrobky.
Deset tisíc obětí, které tímto způsobem našlo klidné místo věčného odpočinku, ovšem nepředstavuje zdaleka všechny padlé této bitvy. Jejich hroby se dodnes nalézají na různých hřbitovech, ale i na krajích polí, v lesích i jinde v okolí bojiště.
